Kořen (mluvnice): Porovnání verzí
m Editace uživatele Kateřinasolarova (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Matěj Orlický značka: rychlé vrácení zpět |
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
||
Řádek 8: | Řádek 8: | ||
== Příklad == |
== Příklad == |
||
Například ve slově ''vykřikovat'' je předpona ''vy-'', kořen ''-křik-'', |
Například ve slově ''vykřikovat'' je předpona ''vy-'', kořen ''-křik-'', přypona ''-ovat" (infinitiv nemá koncovku) |
||
{{Pahýl}} |
{{Pahýl}} |
||
Verze z 13. 1. 2020, 21:04
Kořen v lingvistice označuje jednotlivý morfém slova, který nese základní význam. Nelze ho dále členit na menší významové jednotky.
Přidáváním předpon a přípon a spojováním s jinými kořeny se vytvářejí nová slova a modifikuje původní význam. Z jednoho nebo více kořenů, případně i z jedné nebo více předpon a přípon, se skládá kmen slova.
Ve flektivních jazycích se při skloňování a časování přidávají různé koncovky, které slouží k vyjádření mluvnických kategorií, ale nemění význam slova. V některých jazycích se přitom může měnit i tvar samotného kmene i kořene.
V semitských jazycích se vyskytuje souhláskový kořen tvořený nejčastěji třemi souhláskami. Různá slova se odvozují nejen předponami a příponami, ale také různou vokalizací, tedy doplňováním různých samohlásek.
Příklad
Například ve slově vykřikovat je předpona vy-, kořen -křik-, přypona -ovat" (infinitiv nemá koncovku)