Kostel svatého Mikuláše (Staré Město): Porovnání verzí

Kostel svatého Mikuláše v Praze na Starém Městě
Místo
Stát	Česko
Obec	Praha
Čtvrť	Staré Město
Souřadnice	50°5′16″ s. š., 14°25′11,5″ v. d.
Základní informace
Církev	československá husitská
Provincie	česká
Diecéze	Pražská diecéze Církve československé husitské
Vikariát	Praha-město-západ
Status	filiální kostel
Současný majitel	Praha
Zasvěcení	svatý Mikuláš
Architektonický popis
Architekt	Kilián Ignác Dientzenhofer
Stavební sloh	pozdní gotika, baroko
Typ stavby	Jednolodní kostel
Výstavba	před 1273 (první zmínka o bazilice)–1732–1737
Další informace
Adresa	Staroměstské náměstí, Praha 1
Ulice	Staroměstské náměstí a Pařížská
Oficiální web	Oficiální web
Kód památky	38203/1-32 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Aktuální verze z 12. 5. 2024, 08:40

Kostel svatého Mikuláše se nachází v Praze na Staroměstském náměstí. Současný chrám je barokní novostavbou z let 1732–1737, realizovanou podle návrhu architekta a stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera.

Historie

Dnešní kostel byl postaven na místě vyhořelého gotického farního kostela, který je zmiňován k roku 1273. Byla to bazilika v západním průčelí uzavřená hranolovou věží krytou jehlancovou stříškou, k níž přiléhala budova fary a farní školy, jak je vidět na dobových vyobrazeních z let 1606–1645. Kostel sv. Mikuláše tvořil protiváhu kostelu Matky Boží před Týnem stojícímu diagonálně přes Staroměstské náměstí. Z původní stavby se dochovalo jen několik stavebních prvků zabudovaných v dnešním sklepení. Za panování krále Václava IV. se kostel stal jedním z husitských center ideologů náboženské reformace, kázali zde Jan Milíč z Kroměříže a Matěj z Janova. Během 30. let se opět přiklonil ke katolické tradici.

Roku 1635 získali gotickou baziliku montserratští benediktini, mniši přišlí z Emauzského kláštera (Na Slovanech). Jejich první přestavba proběhla v letech 1650–1660 pod vedením nejznámějšího českého benediktina Matouše Ferdinanda Sobka z Bílenberka. Ke kostelu přistavěli nejprve kvadraturu kláštera. Na počátku 18. století využili benediktini služeb mladého Františka Maxmiliána Kaňky, který pro ně navrhl prelaturu a refektář. Stavbu realizoval Františkův otec, pražský stavitel Vít Václav Kaňka.^[1] Mezi lety 1730 a 1739 byla gotická stavba stržena, ponechána jen krypta a podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera postavena barokní centrální stavba s kupolí v křížení a prodlouženým závěrem. Při západní straně kostela byla vystavěna budova prelatury.

V roce 1787 za panování císaře Josefa II. byl kostel odsvěcen a klášter zrušen. Většina vybavení (oltáře, obrazy a sochy) byla rozprodána, včetně zrekvírovsných zvonů. Podle pověsti byl jeden zvon věnován obci Dolany (okres Plzeň-sever). Socha polopostavy sv. Jana Nepomuckého byla přenesena na most do Přeštic, odkud se zřítila v osmdesátých letech 20. století do řeky. Byla rekonstruována a přenesena do Lapidária Národního muzea. Když byly při asanaci staré Prahy před kostelem zbořena barokní prelatura čp. 24 a směrem do náměstí také Krennův dům, odkryl se pohled na boční fasádu kostela. Architekt Rudolf Kříženecký roku 1904 upravil jižní průčelí quasibarokním portálem.

Obrazy Jana Kryštofa Lišky Sv. Mikuláš žehná lodím (hlavní oltář), Sv. Václav a Sv. Benedikt (boční oltáře), obrazy Jana Bedřicha Hesse Sv. Tomáš a Panna Marie Bolestná i obraz Matěje Zimprechta Poslední soud byly rozdány či rozprodány. V roce 1791 objekt koupila pražská obec a užívala ho jako skladiště. V době napoleonských válek zde bylo uloženo obilí. Roku 1865 byl kostel vyklizen a připraven k užívání jako koncertní sál. Na žádost ruského hraběte Petra Arkadijeviče Goleniščeva-Kutuzova byl chrám roku 1871 pronajat k bohoslužebným účelům a sloužil ruské pravoslavné církvi. Asamovy fresky byly zabíleny.^[2]

Pravoslavná církev

Jelikož pravoslavná církev v českých zemích neměla vlastní svatostánek, sloužil kostel v letech 1870–1914 českým, ale především ruským pravoslavným věřícím. Pravoslavným duchovním správcem, a zároveň prvním knězem novodobé pravoslavné církve v českých zemích se stal Nikolaj Nikolajevič Ryžkov. Později byl správcem v Praze působící představený Ruské pravoslavné církve pro západní Evropu, metropolita Jevlogij, jenž učinil vikářem a představeným chrámu pověřeným duchovní správou, nově přišedšího biskupa Sergije a později též jeho pomocníka archimandritu Isaakije. Poté, co pravoslavná církev získala do užívání své nové kostely Cyrila a Metoděje v Resslově ulici a také chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech, byl staroměstský kostel dočasně využíván jako posádkový kostel či skladiště. Prelatura (stavitel Kilián Ignác Dientzenhofer) a klášterní budovy byly zbořeny při asanaci staré Prahy do roku 1908.

Církev československá husitská

Dne 11. ledna roku 1920 byla v kostele vyhlášena nová Církev československá husitská, jejímž prvním biskupem se stal dr. Karel Farský. Tuto událost připomíná pamětní deska v interiéru chrámu. Církev v kostele působí dodnes.

Interiér chrámu

Torzo barokního hlavního oltáře tvoří mramorové sloupy z roku 1737, jež roku 1917 doplnil svatostánek v novobarokním slohu a oltářní obraz sv. Mikuláše z Myry, dílo malíře Karla Špillara. Nástropní fresky Kosmy Damiána Asama z let 1735–1736 zobrazují životy světců sv. Mikuláše, sv. Benedikta a motivy ze Starého zákona. Štukovou výzdobu kostela provedl Bernardo Spinetti, sochařskou výzdobu vstupního průčelí a interiéru obstaral Antonín Braun.

Hlavní panikadilo (chrámový lustr) tvaru carské koruny se zavěšeným čtyřstranným křišťálovým křížem věnoval roku 1880 místní pravoslavné církvi ruský car Mikuláš II. Lustr o hmotnosti 1400 kg pochází z harrachovských skláren.^[3]

Kazatelnu z 1. poloviny 18. století daroval kostelu sv. Mikuláše hrabě Lamberg v roce 1916. Původně byla v Kostele Nanebevzetí Panny Marie v Nezamyslicích.^[2]

Galerie

Pohled na kostel ze Staroměstské radnice
Klenba kupole chrámu
Fresky
Interiér chrámu s lustrem od cara Alexandra II.
Hlavní oltář
Pamětní deska dr. Karla Farského na založení Československé církve husitské

Odkazy

Reference

↑ MACEK, Petr. František Maxmilián Kaňka a architektura barokního minimalismu, in: Barokní architektura v Čechách, ed. Petr Macek, Richard Biegel, Jakub Bachtík. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2015. ISBN 978-80-246-2736-6. S. 331–351.
↑ ^a ^b SEDLÁČKOVÁ, Ema. Kostel svatého Mikuláše na Starém Městě pražském. Výtvarný odbor Umělecké Besedy. vyd. [s.l.]: Nakladatelství Vyšehrad, 1941.
↑ Dějiny kostela sv. Mikuláše na svmikulas.cz/kostel. www.svmikulas.cz [online]. [cit. 2015-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-08.

Literatura

Líbal, D. a Muk, J.: Staré město pražské - architektonický a urbanistický vývoj, Praha, 1996
Poche, E.: Prahou krok za krokem, Praha, 1958
Pavel Vlček a kolektiv: Umělecké památky Prahy , Díl I. Staré Město a Josefov. Praha 1999.

Související články

Kostel svatého Mikuláše (Malá Strana) jiný významný pražský barokní kostel téhož zasvěcení
Kostel svatého Mikuláše jiné kostely téhož zasvěcení

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu kostel svatého Mikuláše na Wikimedia Commons
Mikuláše sv. kostel ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
Článek na radio.cz o obou pražských významných kostelech
Stránky o kostele na tipynavylet.cz Archivováno 14. 2. 2020 na Wayback Machine.
Kostel svatého Mikuláše na praha.st Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.

[1] MACEK, Petr. František Maxmilián Kaňka a architektura barokního minimalismu, in: Barokní architektura v Čechách, ed. Petr Macek, Richard Biegel, Jakub Bachtík. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2015. ISBN 978-80-246-2736-6. S. 331–351.

[:0-2] SEDLÁČKOVÁ, Ema. Kostel svatého Mikuláše na Starém Městě pražském. Výtvarný odbor Umělecké Besedy. vyd. [s.l.]: Nakladatelství Vyšehrad, 1941.

[3] Dějiny kostela sv. Mikuláše na svmikulas.cz/kostel. www.svmikulas.cz [online]. [cit. 2015-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-08.

[1]

[2]

[3]

@@ Řádek 18: / Řádek 18: @@
   | adresa = Staroměstské náměstí, Praha 1
 }}
-'''Kostel svatého Mikuláše''' se nachází v&nbsp;[[Praha|Praze]] na [[Staroměstské náměstí|Staroměstském náměstí]]. Byl přestavěn v&nbsp;[[Baroko|barokním]] slohu v&nbsp;letech 1732–1737 stavitelem [[Kilián Ignác Dientzenhofer|Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem]].
+'''Kostel svatého Mikuláše''' se nachází v&nbsp;[[Praha|Praze]] na [[Staroměstské náměstí|Staroměstském náměstí]]. Současný chrám je [[Baroko|barokní]] novostavbou z let 1732–1737, realizovanou podle návrhu architekta a stavitele [[Kilián Ignác Dientzenhofer|Kiliána Ignáce Dientzenhofera]].
 == Historie ==
+Dnešní kostel byl postaven na místě vyhořelého gotického farního kostela, který je zmiňován k&nbsp;roku 1273. Byla to bazilika v&nbsp;západním průčelí uzavřená hranolovou věží krytou jehlancovou stříškou, k&nbsp;níž přiléhala budova fary a farní školy, jak je vidět na dobových vyobrazeních z&nbsp;let 1606–1645. Kostel sv. Mikuláše tvořil protiváhu [[Kostel Matky Boží před Týnem|kostelu Matky Boží před Týnem]] stojícímu diagonálně přes Staroměstské náměstí. Z&nbsp;původní stavby se dochovalo jen několik stavebních prvků zabudovaných v&nbsp;dnešním sklepení. Za panování krále [[Václav IV.|Václava IV.]] se kostel stal jedním z&nbsp;husitských center ideologů náboženské reformace, kázali zde [[Jan Milíč z Kroměříže]] a [[Matěj z Janova]]. Během 30. let se opět přiklonil ke katolické tradici.
-[[Soubor:Prague 07-2016 Old Town Square img4.jpg|náhled|vlevo|Pohled na kostel ze [[Staroměstská radnice|Staroměstské radnice]]]]
-Dnešní kostel byl postaven na místě vyhořelého gotického farního kostela, který je zmiňován k&nbsp;roku 1273. Byla to bazilika v&nbsp;západním průčelí uzavřená hranolovou věží krytou jehlancovou stříškou, k&nbsp;níž přiléhala budova fary a farní školy, jak je vidět na dobových vyobrazeních z&nbsp;let 1606–1645. Kostel sv. Mikuláše tvořil protiváhu [[Kostel Matky Boží před Týnem|kostelu Matky Boží před Týnem]] stojícímu diagonálně přes Staroměstské náměstí. Z&nbsp;původní stavby se dochovalo jen několik stavebních prvků zabudovaných v&nbsp;dnešním sklepení. Za panování krále [[Václav IV.|Václava IV.]] se stal jedním z&nbsp;husitských, či lépe reformačních, center. Je spojen se jmény [[Jan Milíč z Kroměříže|Jana Milíče z&nbsp;Kroměříže]] a [[Matěj z Janova|Matěje z&nbsp;Janova]].
-Roku [[1635]] získali gotickou baziliku [[Klášter Montserrat|montserratští]] [[Řád svatého Benedikta|benediktini]], mniši přišlí z&nbsp;[[Emauzský klášter|Emauzského kláštera]] (Na Slovanech). První přestavba proběhla v letech 1650–1660 pod vedením nejznámějšího českého benediktina [[Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka|Matouše Ferdinanda Sobka z Bílenberka]]. Ke kostelu přistavěli nejprve kvadraturu kláštera. Mezi lety 1730 a 1739 byl podle návrhu [[Kilián Ignác Dientzenhofer|Kiliána Ignáce Dientzenhofera]] zbudován dnešní kostel a po jeho západní straně budova prelatury.
+Roku [[1635]] získali gotickou baziliku [[Klášter Montserrat|montserratští]] [[Řád svatého Benedikta|benediktini]], mniši přišlí z&nbsp;[[Emauzský klášter|Emauzského kláštera]] (Na Slovanech). Jejich první přestavba proběhla v letech 1650–1660 pod vedením nejznámějšího českého benediktina [[Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka|Matouše Ferdinanda Sobka z Bílenberka]]. Ke kostelu přistavěli nejprve kvadraturu kláštera. Na počátku 18. století využili benediktini služeb mladého [[František Maxmilián Kaňka|Františka Maxmiliána Kaňky]], který pro ně navrhl prelaturu a refektář. Stavbu realizoval Františkův otec, pražský stavitel [[Vít Václav Kaňka]].<ref>{{Citace monografie
+| příjmení = Macek
+| jméno = Petr
+| titul = František Maxmilián Kaňka a architektura barokního minimalismu, in: Barokní architektura v Čechách, ed. Petr Macek, Richard Biegel, Jakub Bachtík
+| vydavatel = Nakladatelství Karolinum
+| místo = Praha
+| rok vydání = 2015
+| strany = 331–351
+| isbn = 978-80-246-2736-6
+}}</ref> Mezi lety 1730 a 1739 byla gotická stavba stržena, ponechána jen krypta a podle návrhu [[Kilián Ignác Dientzenhofer|Kiliána Ignáce Dientzenhofera]] postavena barokní centrální stavba s kupolí v křížení a prodlouženým závěrem. Při západní straně kostela byla vystavěna budova prelatury.
-V roce 1787 za panování [[císař]]e [[Josef II.|Josefa II.]] byl kostel byl odsvěcen a klášter zrušen. Většina vybavení byla zrekvírována, včetně [[zvon]]ů. Podle [[pověst]]i byl jeden zvon věnován obci [[Dolany (okres Plzeň-sever)]]. Socha sv. Jana Nepomuckého byla přenesena na most do [[Přeštice|Přeštic]], odkud se zřítila v osmdesátých letech 20. století do řeky. Byla rekonstruována a přenesena do [[Lapidárium Národního muzea|Lapidária Národního muzea]].
+V roce 1787 za panování [[císař]]e [[Josef II.|Josefa II.]] byl kostel odsvěcen a klášter zrušen. Většina vybavení (oltáře, obrazy a sochy) byla rozprodána,  včetně zrekvírovsných [[zvon]]ů. Podle [[pověst]]i byl jeden zvon věnován obci [[Dolany (okres Plzeň-sever)]]. Socha polopostavy sv. Jana Nepomuckého byla přenesena na most do [[Přeštice|Přeštic]], odkud se zřítila v osmdesátých letech 20. století do řeky. Byla rekonstruována a přenesena do [[Lapidárium Národního muzea|Lapidária Národního muzea]]. Když byly při asanaci staré Prahy před kostelem zbořena barokní prelatura čp. 24 a směrem do náměstí také Krennův dům, odkryl se pohled na boční fasádu kostela. Architekt [[Rudolf Kříženecký]] roku 1904 upravil jižní průčelí quasibarokním portálem.
-Obrazy [[Jan Kryštof Liška|Jana Kryštofa Lišky]] ''Sv. Mikuláš žehná lodím'' (hlavní oltář), ''Sv. Václav'' a ''Sv. Benedikt'' (boční oltáře), obrazy [[Jan Bedřich Hess|Jana Bedřicha Hesse]] ''Sv. Tomáš'' a ''Panna Marie Bolestná'' i obraz [[Matěj Zimprecht|Matěje Zimprechta]] ''Poslední soud'' byly rozdány či rozprodány. V roce 1791 objekt koupila pražská obec a užívala jako skladiště. K bohoslužebnému účelu se kostel vrátil v roce 1871, kdy byl pronajat ruské pravoslavné církvi.<ref name=":0">{{Citace monografie
+Obrazy [[Jan Kryštof Liška|Jana Kryštofa Lišky]] ''Sv. Mikuláš žehná lodím'' (hlavní oltář), ''Sv. Václav'' a ''Sv. Benedikt'' (boční oltáře), obrazy [[Jan Bedřich Hess|Jana Bedřicha Hesse]] ''Sv. Tomáš'' a ''Panna Marie Bolestná'' i obraz [[Matěj Zimprecht|Matěje Zimprechta]] ''Poslední soud'' byly rozdány či rozprodány. V roce 1791 objekt koupila pražská obec a užívala ho jako skladiště. V době napoleonských válek zde bylo uloženo obilí. Roku 1865 byl kostel vyklizen a připraven k užívání jako koncertní sál. Na žádost ruského hraběte Petra Arkadijeviče Goleniščeva-Kutuzova byl chrám roku 1871 pronajat k bohoslužebným účelům a sloužil ruské pravoslavné církvi. Asamovy fresky byly zabíleny.<ref name=":0">{{Citace monografie
 | příjmení = Sedláčková
 | jméno = Ema
@@ Řádek 44: / Řádek 52: @@
 ;Pravoslavná církev
 Jelikož [[Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku|pravoslavná církev v&nbsp;českých zemích]] neměla vlastní svatostánek, sloužil kostel v&nbsp;letech [[1870]]–[[1914]] českým, ale především ruským pravoslavným věřícím. Pravoslavným duchovním správcem, a zároveň prvním knězem novodobé pravoslavné církve v&nbsp;českých zemích se stal [[Nikolaj Nikolajevič Ryžkov]]. Později byl správcem v&nbsp;Praze působící představený [[Ruská pravoslavná církev|Ruské pravoslavné církve]] pro západní Evropu, [[metropolita]] [[Jevlogij (Georgijevskij)|Jevlogij]], jenž učinil vikářem a představeným chrámu pověřeným duchovní správou, nově přišedšího [[Sergij (biskup)|biskupa Sergije]] a později též jeho pomocníka [[Archimandrita|archimandritu]] [[Isaakij]]e.
 Poté, co pravoslavná církev získala do užívání své nové [[Pravoslavný chrám svatých Cyrila a Metoděje (Praha)|kostely Cyrila a Metoděje]] v&nbsp;[[Resslova|Resslově]] ulici a také [[Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice (Žižkov)|chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice]] na [[Olšanské hřbitovy|Olšanských hřbitovech]], byl staroměstský kostel dočasně využíván jako posádkový kostel či skladiště. Prelatura (stavitel Kilián Ignác Dientzenhofer) a klášterní budovy byly zbořeny při [[Asanace|asanaci staré Prahy]] do roku 1908.
 ;Církev československá husitská
-. ledna roku [[1920]] byla v&nbsp;kostele vyhlášena nová [[Církev československá husitská]], jejímž prvním biskupem se stal dr. [[Karel Farský]]. Tuto událost připomíná také pamětní deska v&nbsp;interiéru chrámu. Církev v&nbsp;kostele působí dodnes.
+Dne 11. ledna roku [[1920]] byla v&nbsp;kostele vyhlášena nová [[Církev československá husitská]], jejímž prvním biskupem se stal dr. [[Karel Farský]]. Tuto událost připomíná pamětní deska v&nbsp;interiéru chrámu. Církev v&nbsp;kostele působí dodnes.
 == Interiér chrámu ==
+Torzo barokního hlavního oltáře tvoří mramorové sloupy z roku 1737, jež roku 1917 doplnil svatostánek v novobarokním slohu a oltářní obraz sv. Mikuláše z Myry, dílo malíře [[Karel Špillar|Karla Špillara]]. Nástropní fresky [[Bratři Asamové|Kosmy Damiána Asama]] z&nbsp;let 1735–1736 zobrazují životy světců [[Svatý Mikuláš|sv. Mikuláše]], [[Benedikt z Nursie|sv. Benedikta]] a motivy ze [[Starý zákon|Starého zákona]]. Štukovou výzdobu kostela provedl [[Bernardo Spinetti]], sochařskou výzdobu vstupního průčelí a&nbsp;interiéru obstaral [[Antonín Braun]].
-[[Soubor:Sv. Mikuláš SM - Farský.JPG|náhled|Pamětní deska dr. [[Karel Farský|Karla Farského]] připomínající založení [[Církev československá husitská|Československé církve husitské]]]]
-[[Soubor:Sv. Mikuláš SM strop.JPG|náhled|vlevo|Vnitřní strana kupole chrámu]]
+Hlavní [[panikadilo]] (chrámový lustr) tvaru carské koruny se zavěšeným čtyřstranným [[křišťál]]ovým křížem věnoval roku 1880 místní pravoslavné církvi ruský car Mikuláš II. Lustr o&nbsp;hmotnosti 1400 kg pochází z&nbsp;[[harrachovské sklárny|harrachovských skláren]].<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Dějiny kostela sv. Mikuláše na svmikulas.cz/kostel |url=http://www.svmikulas.cz/kostel |datum přístupu=2015-11-28 |url archivu=https://web.archive.org/web/20151208120533/http://www.svmikulas.cz/kostel |datum archivace=2015-12-08 |nedostupné=ano }}</ref>
-[[Soubor:Sv. Mikuláš SM loď.JPG|náhled|vlevo|Interiér chrámu s&nbsp;lustrem od cara Alexandra II.]]
-V&nbsp;interiéru kostela stojí za pozornost varhany a nástropní fresky zobrazující životy světců [[Svatý Mikuláš|sv. Mikuláše]], [[Benedikt z Nursie|sv. Benedikta]] a motivy ze [[Starý zákon|Starého zákona]]. V&nbsp;letech 1735–1736 je vytvořil bavorský malíř [[Bratři Asamové|Kosma Damián Assam]]. Hlavní oltář z&nbsp;umělého [[mramor]]u pochází z&nbsp;roku 1737. Štukovou výzdobu kostela provedl [[Bernardo Spinetti]], sochařskou výzdobu vstupního průčelí a interiéru obstaral [[Antonín Braun]].
+[[Kazatelna|Kazatelnu]] z 1. poloviny [[18. století]] daroval kostelu sv. Mikuláše hrabě [[Lambergové|Lamberg]] v roce 1916. Původně byla v [[Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Nezamyslice)|Kostele Nanebevzetí Panny Marie]] v [[Nezamyslice (okres Klatovy)|Nezamyslicích.]]<ref name=":0" />
-Hlavní [[panikadilo]] (chrámový lustr) tvaru carské koruny se zavěšeným čtyřstranným [[křišťál]]ovým křížem věnoval roku 1880 místní pravoslavné církvi ruský car [[Alexandr II. Nikolajevič|Alexandr&nbsp;II.]]<ref>[http://pravoslavnik.cz/category/o-xrame/istoriya-xrama/ Император Александр II передал в дар пражской церкви огромную хрустальную люстру в форме короны Российской империи. Люстра была изготовлена на Гарраховском стекольном заводе в Чехии и до сегодняшнего дня украшает интерьер храма.]</ref> Lustr o&nbsp;hmotnosti 1400 kg pochází z&nbsp;[[harrachovské sklárny|harrachovských skláren]].<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Dějiny kostela sv. Mikuláše na svmikulas.cz/kostel |url=http://www.svmikulas.cz/kostel |datum přístupu=2015-11-28 |url archivu=https://web.archive.org/web/20151208120533/http://www.svmikulas.cz/kostel |datum archivace=2015-12-08 |nedostupné=ano }}</ref>
+== Galerie ==
-[[Kazatelna|Kazatelnu]] z 1. poloviny [[18. století]] daroval kostelu sv. Mikuláše hrabě [[Lambergové|Lamberg]] v roce 1916. Původně byla v [[Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Nezamyslice)|Kostele Nanebevzetí Panny Marie]] v [[Nezamyslice|Nezamyslicích.]]<ref name=":0" />
+<gallery>
+Prague 07-2016 Old Town Square img4.jpg|Pohled na kostel ze [[Staroměstská radnice|Staroměstské radnice]]
+Iglesia de San Nicolás de la Ciudad Vieja, Praga, República Checa, 2022-07-02, DD 23-25 HDR.jpg|Klenba kupole chrámu
+Iglesia de San Nicolás de la Ciudad Vieja, Praga, República Checa, 2022-07-02, DD 26-28 HDR.jpg|Fresky
+Sv. Mikuláš SM loď.JPG|Interiér chrámu s&nbsp;lustrem od cara Alexandra II.
+Czech-04011 - St. Nicholas Altar (32980369836).jpg|thumb|Hlavní oltář
+Sv. Mikuláš SM - Farský.JPG|Pamětní deska dr. [[Karel Farský|Karla Farského]] na založení [[Církev československá husitská|Československé církve husitské]]
+</gallery>
-== Reference ==
+== Odkazy ==
+=== Reference ===
 <references />
-== Literatura ==
+=== Literatura ===
 * [[Dobroslav Líbal|Líbal, D.]] a [[Jan Muk|Muk, J.]]: ''Staré město pražské - architektonický a urbanistický vývoj'', Praha, 1996
 * [[Emanuel Poche|Poche, E.]]: ''Prahou krok za krokem'', Praha, 1958
 * Pavel Vlček a kolektiv: ''Umělecké památky Prahy '', Díl I. Staré Město a Josefov. Praha 1999.
-== Související články ==
+=== Související články ===
+* [[Kostel svatého Mikuláše (Malá Strana)]] jiný významný pražský barokní kostel téhož zasvěcení
 * [[Kostel svatého Mikuláše]] jiné kostely téhož zasvěcení
-* [[Kostel svatého Mikuláše (Malá Strana)]] jiný významný pražský kostel téhož zasvěcení
-== Externí odkazy ==
+=== Externí odkazy ===
 * {{Commonscat}}
+* {{Vlastenský slovník historický|heslo=Mikuláše sv. kostel}}
 * [http://www.radio.cz/cz/clanek/60703 Článek na radio.cz o obou pražských významných kostelech]
 * [http://www.tipynavylet.cz/misto-praha-kostel-svateho-mikulase-stare-mesto-1.html Stránky o kostele na tipynavylet.cz] {{Wayback|url=http://www.tipynavylet.cz/misto-praha-kostel-svateho-mikulase-stare-mesto-1.html |date=20200214163929 }}
 * [http://www.praha.st/informace-o-praze/cze/prazska-architektura/prazske-stare-mesto/kostel-svateho-mikulase.php Kostel svatého Mikuláše na praha.st] {{Wayback|url=http://www.praha.st/informace-o-praze/cze/prazska-architektura/prazske-stare-mesto/kostel-svateho-mikulase.php |date=20160305043028 }}
+{{Autoritní data}}{{Budovy na Staroměstském náměstí}}{{Budovy na náměstí Franze Kafky}}{{Portály|Křesťanství|architektura a stavebnictví|Praha}}
-{{Autoritní data}}
-{{Portály|Křesťanství|architektura a stavebnictví|Praha}}
 [[Kategorie:Kostely na Starém Městě v Praze|Mikuláš]]
 [[Kategorie:Barokní kostely v Praze|Mikuláš (Staré Město)]]
-[[Kategorie:Kostely zasvěcené svatému Mikuláši v Česku|Staré Město]]
+[[Kategorie:Kostely zasvěcené svatému Mikuláši v Praze|Staré Město]]
-[[Kategorie:Kostely Církve československé husitské]]
+[[Kategorie:Kostely Církve československé husitské v Praze|Staré Město]]
 [[Kategorie:Staroměstské náměstí]]
 [[Kategorie:Kulturní památky na Starém Městě (Praha)]]

Budovy na Staroměstském náměstí

Západní křídlo	dům U Zlatého rohu • dům U Minuty • dům U Kohouta • Mikšův dům • dům kramáře Kříže • Wolfinův dům • věž Staroměstské radnice

Severní křídlo	kostel svatého Mikuláše • Schierův dům • palác bývalé Městské pojišťovny • klášter paulánů

Východní křídlo	dům U Zlatého slona • dům Zlatý kříž • palác Goltz-Kinských • dům U Kamenného zvonu • Týnská škola • dům U Bílého jednorožce

Jižní křídlo	Sixtův dům • Štorchův dům • dům U Kamenného beránka • dům U Kamenného stolu • dům U Lazara • dům U Červených dveří • dům U Zlatého velblouda • dům U Zlaté koruny a dům U Zlatého koníka • dům U Bílého anděla • dům U Červené lišky • dům U Modré husy • dům Na Kamenci • dům U Vola • Vilímkovský dům • dům U Černého anděla

Budovy na náměstí Franze Kafky

Západní strana	Nová radnice (Praha) • Andělská kolej

Severní strana	bezejmenný dům • kostel svatého Mikuláše (Staré Město)

Mikulášská ulice	dům U Zlaté husy • dům U Červené růže • dům U Černé kočky • dům U Černé lišky

Východní strana	dům U Bílého jelínka • dům U Tří Špačků • dům U Tří bubnů • dům U Zelené žáby • dům U Zlatotepců • dům U Zlatého zvonečku • dům U Zlatého bažanta