Přeskočit na obsah

Luna 7: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: oprava infoboxu
Super569 (diskuse | příspěvky)
Funkce návrhy odkazů: Přidány 4 odkazy.
Řádek 30: Řádek 30:


== Popis sondy ==
== Popis sondy ==
Oproti sondám první generace (Luna 1-3) byl tento E typ vybaven systémy na korekce a snížení rychlosti letu. Vlastní hmotnost byla 1506 kg. Byla obdobně jako jiné tříose stabilizovaná, její hlavní částí byla kulová nádrž s okysličovadlem, na ní byla palivová nádrž. Sonda měla namontované pouzdro s nafukovacím ochranným krytem a raketový motor. I tuto sondu vyrobilo konstrukční středisko OKB-1, dnešní [[RKK Eněrgija]].
Oproti sondám první generace (Luna 1-3) byl tento E typ vybaven systémy na korekce a snížení rychlosti letu. Vlastní hmotnost byla 1506 kg. Byla obdobně jako jiné tříose stabilizovaná, její hlavní částí byla kulová nádrž s okysličovadlem, na ní byla palivová nádrž. Sonda měla namontované pouzdro s nafukovacím ochranným krytem a [[raketový motor]]. I tuto sondu vyrobilo konstrukční středisko OKB-1, dnešní [[RKK Eněrgija]].


== Průběh letu ==
== Průběh letu ==
=== Po startu ===
=== Po startu ===
Start nosné rakety Molnija se sondou byl ráno [[4. říjen|4. října]] [[1965]] z [[kosmodrom]]u [[Kosmodrom Bajkonur|Bajkonur]]. Nejprve byla vynesena na [[Nízká oběžná dráha Země|nízkou oběžnou dráhu]] 129-286 km nad Zemí – (též uváděna jako [[Parkovací dráha|parkovací]]).
Start [[Nosná raketa|nosné rakety]] Molnija se sondou byl ráno [[4. říjen|4. října]] [[1965]] z [[kosmodrom]]u [[Kosmodrom Bajkonur|Bajkonur]]. Nejprve byla vynesena na [[Nízká oběžná dráha Země|nízkou oběžnou dráhu]] 129-286 km nad Zemí – (též uváděna jako [[Parkovací dráha|parkovací]]).


=== Druhá část letu ===
=== Druhá část letu ===
Řádek 40: Řádek 40:


=== Neúspěch v závěru ===
=== Neúspěch v závěru ===
Večer 7. října po 3,5 dnech letu mělo být provedeno měkké přistání na povrchu. Brzdící motor byl však zapnut místo potřebných 48 sekund před okamžikem přistání o 50 minut dříve. Po této chybě se sonda zřítila na povrch Měsíce v oblasti Oceanus Procellarum, západně od kráteru Kepler.<ref name="Encyklopedie"/>
Večer 7. října po 3,5 dnech letu mělo být provedeno měkké přistání na povrchu. Brzdící motor byl však zapnut místo potřebných 48 sekund před okamžikem přistání o 50 minut dříve. Po této chybě se sonda zřítila na [[povrch Měsíce]] v oblasti [[Oceanus Procellarum]], západně od kráteru Kepler.<ref name="Encyklopedie"/>


== Odkazy ==
== Odkazy ==

Verze z 13. 7. 2021, 20:52

Luna 7
COSPAR1965-077A
Katalogové číslo?
Start4. října 1965, 07:56:40 UTC
KosmodromBajkonur
Nosná raketaMolnija
ProvozovatelSSSR
VýrobceSSSR, OKB-1
DruhProgram Luna
Hmotnost1506 kg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luna 7 byla další sovětskou sondou „druhé generace“ z programu Luna, která měla měkce přistát na Měsíci. V evidenci COSPAR dostala označení 1965-077A. Ani tato mise třetí z Lun (přezdívanou i jako Luník) v roce 1965 nebyla úspěšná, dopadla příliš tvrdě.[1]


Popis sondy

Oproti sondám první generace (Luna 1-3) byl tento E typ vybaven systémy na korekce a snížení rychlosti letu. Vlastní hmotnost byla 1506 kg. Byla obdobně jako jiné tříose stabilizovaná, její hlavní částí byla kulová nádrž s okysličovadlem, na ní byla palivová nádrž. Sonda měla namontované pouzdro s nafukovacím ochranným krytem a raketový motor. I tuto sondu vyrobilo konstrukční středisko OKB-1, dnešní RKK Eněrgija.

Průběh letu

Po startu

Start nosné rakety Molnija se sondou byl ráno 4. října 1965 z kosmodromu Bajkonur. Nejprve byla vynesena na nízkou oběžnou dráhu 129-286 km nad Zemí – (též uváděna jako parkovací).

Druhá část letu

Během druhého letového dne byl zapnut korekční raketový motor. Oproti předchozí Luně tentokrát pracoval správně a sonda byla navedena k Měsíci.

Neúspěch v závěru

Večer 7. října po 3,5 dnech letu mělo být provedeno měkké přistání na povrchu. Brzdící motor byl však zapnut místo potřebných 48 sekund před okamžikem přistání o 50 minut dříve. Po této chybě se sonda zřítila na povrch Měsíce v oblasti Oceanus Procellarum, západně od kráteru Kepler.[1]

Odkazy

Související články

Reference

  1. a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Měsíční a meziplanetární sondy, s. 231. 

Externí odkazy