Generátorový plyn: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m vložen nadpis zdrojů |
m robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Generátorový plyn''' je [[syntetický plyn]], který slouží jako [[palivo]] v [[průmysl]]u, především v [[hutnictví]] (zejména tehdy, když nebyl k dispozici [[zemní plyn]]) a [[sklářství]] |
'''Generátorový plyn''' je [[syntetický plyn]], který slouží jako [[palivo]] v [[průmysl]]u, především v [[hutnictví]] (zejména tehdy, když nebyl k dispozici [[zemní plyn]]) a [[sklářství]] nebo jako meziprodukt v chemické výrobě. Získává se v tlakových generátorech reakcí rozžhavených tuhých paliv se [[vzduch]]em, [[vodní pára|vodní párou]] nebo jejich směsí. |
||
Podle způsobu [[zplyňování]] rozeznáváme generátorový plyn: |
Podle způsobu [[zplyňování]] rozeznáváme generátorový plyn: |
||
| Řádek 20: | Řádek 20: | ||
{{Fosilní paliva}} |
{{Fosilní paliva}} |
||
{{Autoritní data}} |
|||
[[Kategorie:Anorganické směsi]] |
[[Kategorie:Anorganické směsi]] |
||
Verze z 6. 8. 2021, 12:03
Generátorový plyn je syntetický plyn, který slouží jako palivo v průmyslu, především v hutnictví (zejména tehdy, když nebyl k dispozici zemní plyn) a sklářství nebo jako meziprodukt v chemické výrobě. Získává se v tlakových generátorech reakcí rozžhavených tuhých paliv se vzduchem, vodní párou nebo jejich směsí.
Podle způsobu zplyňování rozeznáváme generátorový plyn:
- chudý (zplynění koksu vzduchem) (2 C + O2 → 2 CO)
- smíšený (zplynění uhlí nebo koksu vzduchem s přídavkem vodní páry)
- vodní (zplynění koksu vodní párou) (C + H2O → CO + H2)
Je-li použito pouze označení „generátorový plyn“, jde obvykle o plyn smíšený.
Jedním z generátorových plynů je dřevoplyn, pokud je vyráběn dřevoplynovým generátorem. V automobilovém průmyslu byl využíván především v období druhé světové války. V některých oblastech třetího světa je automobilový pohon na dřevoplyn z generátoru v malé míře používán doposud.[1]
Reference
Literatura
- Bína, J.: Malá encyklopedie chemie. Obzor, Bratislava, 1968, český překlad: odpovědný redaktor Šrámek J., SNTL, Praha, 1976
