Přeskočit na obsah

Obléhání Sagunta: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnání
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Kartágo → kartaginský
mBez shrnutí editace
 
(Není zobrazeno 7 mezilehlých verzí od 7 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - válka
{{Infobox - konflikt
| typ konfliktu = válečný
| střetnutí = '''Obléhání Sagunta'''
| název = '''Obléhání Sagunta'''
| obrázek = Second Punic War full-en.svg
| obrázek = Second Punic War full-en.svg
| popisek = Západní Středomoří během druhé punské války
| popisek = Západní Středomoří během druhé punské války
| trvání = 219 př. n. l.
| místo = [[Sagunto|Saguntum]] (dnešní [[Španělsko]])
| trvání = 219 př. n. l.
| místo = [[Sagunto|Saguntum]] (dnešní [[Španělsko]])
| výsledek = vítězství Kartáginců
| výsledek = vítězství Kartáginců
| strana1 = [[Kartágo]]
| strana1 = [[Kartágo]]
| strana2 = [[Sagunto|Sagunťané]]
| strana2 = [[Sagunto|Sagunťané]]
| velitel1 = [[Hannibal]], <br />[[Maharbal]]
| vedení1 = [[Hannibal]], <br />[[Maharbal]]
| velitel2 = neznámí
| vedení2 = neznámí
| síla1 = neznámé
| síla1 = neznámé
| síla2 = neznámé
| síla2 = neznámé
| ztráty1 = neznámé
| ztráty1 = neznámé
| ztráty2 = veškeré obyvatelstvo <br />zabito nebo zotročeno
| ztráty2 = veškeré obyvatelstvo <br />zabito nebo zotročeno
}}
}}
V roce 219 př. n. l. [[Kartágo|kartaginský]] vojevůdce [[Hannibal]] '''oblehl Saguntum''', [[Iberové|iberské]] město nacházející se na východním pobřeží [[Pyrenejský poloostrov|Pyrenejského poloostrova]]. Jeho obyvatelé se houževnatě bránili téměř osm měsíců, neboť doufali v pomoc [[Starověký Řím|Římanů]]. Té se ale nedočkali a Hannibalovi po urputném boji podlehli. Římané posléze využili dobytí města jako záminky k vyhlášení [[Druhá punská válka|druhé punské války]].
V roce 219 př. n. l. [[Kartágo|kartaginský]] vojevůdce [[Hannibal]] '''oblehl Saguntum''', [[Iberové|iberské]] město nacházející se na východním pobřeží [[Pyrenejský poloostrov|Pyrenejského poloostrova]]. Jeho obyvatelé se houževnatě bránili téměř osm měsíců, neboť doufali v pomoc [[Starověký Řím|Římanů]]. Té se ale nedočkali a Hannibalovi po urputném boji podlehli. Římané posléze využili dobytí města jako záminky k vyhlášení [[Druhá punská válka|druhé punské války]].


== Předchozí vývoj ==
== Předchozí vývoj ==
⚫
Po porážce v [[První punská válka|první punské válce]] a ztrátě [[Sicílie]] a [[Sardinie]] vybudovali [[Kartágo|Kartáginci]] na jihu [[Pyrenejský poloostrov|Iberského poloostrova]] svoji novou zámořskou doménu.<ref>Polybios II.1.2, 5, 6.</ref> Patrně v roce 225 př. n. l. vyslali Římané poselstvo k tamějšímu kartaginskému veliteli [[Hasdrubal Sličný|Hasdrubalovi]] a uzavřeli s ním [[Ibérská smlouva|smlouvu]].<ref>Polybios II.13.7, 22.11.</ref> Podle [[Polybios|Polybia]] se Hasdrubal ve smlouvě zavázal, že nepřekročí s vojskem řeku [[Ebro]].<ref>Polybios III.27.9; Hoyos a kol. (2011), s. 218.</ref> [[Starověký Řím|Římané]] mu výměnou za to umožnili expandovat do oblastí ležících jižně od této řeky, tedy takřka do celé [[Pyrenejský poloostrov|Ibérie]] kromě severovýchodní části země.<ref>Hoyos (2015), s. 85; Hoyos a kol. (2011), s. 194.</ref> Polybios se dále zmiňuje, že o ostatní Ibérii se ve smlouvě nehovořilo.<ref>Polybios II.13.7.</ref> Pozdější autoři [[Livius]] a [[Appiános]] však uvádějí, že smlouva obsahovala rovněž ujednání zaručující svobodu a nezávislost města [[Sagunto|Saguntum]],<ref>Livius XXI.2; Appiános. ''Iberica'' 7.4.</ref> nalézajícího se v kartaginské sféře vlivu na jih od řeky Ebro.<ref name="#1">Hoyos a kol. (2011), s. 231, 281.</ref> Současní historikové považují tato dodatečná ujednání za poplatná římské propagandě a zpochybňují jejich věrohodnost.<ref>Hoyos (2015), s. 85; Hoyos a kol. (2011), s. 217.</ref>

⚫
Po porážce v [[První punská válka|první punské válce]] a ztrátě [[Sicílie]] a [[Sardinie]] vybudovali [[Kartágo|Kartáginci]] na jihu [[Pyrenejský poloostrov|Iberského poloostrova]] svoji novou zámořskou doménu.<ref>Polybios II.1.2, 5, 6.</ref> Patrně v roce 225 př. n. l. vyslali Římané poselstvo k tamějšímu kartaginskému veliteli [[Hasdrubal Sličný|Hasdrubalovi]] a uzavřeli s ním [[Ibérská smlouva|smlouvu]].<ref>Polybios II.13.7, 22.11.</ref> Podle [[Polybios|Polybia]] se Hasdrubal ve smlouvě zavázal, že nepřekročí s vojskem řeku [[Ebro]].<ref>Polybios III.27.9; Hoyos a kol. (2011), s. 218.</ref> [[Starověký Řím|Římané]] mu výměnou za to umožnili expandovat do oblastí ležících jižně od této řeky, tedy takřka do celé [[Pyrenejský poloostrov|Ibérie]] kromě severovýchodní části země.<ref>Hoyos (2015), s. 85; Hoyos a kol. (2011), s. 194.</ref> Polybios se dále zmiňuje, že o ostatní Ibérii se ve smlouvě nehovořilo.<ref>Polybios II.13.7.</ref> Pozdější autoři [[Livius]] a [[Appiános]] však uvádějí, že smlouva obsahovala rovněž ujednání zaručující svobodu a nezávislost města [[Sagunto|Saguntum]],<ref>Livius XXI.2; Appiános. ''Iberica'' 7.4.</ref> nalézajícího se v kartaginské sféře vlivu na jih od řeky Ebro.<ref>Hoyos a kol. (2011), s. 231, 281.</ref> Současní historikové považují tato dodatečná ujednání za poplatná římské propagandě a zpochybňují jejich věrohodnost.<ref>Hoyos (2015), s. 85; Hoyos a kol. (2011), s. 217.</ref>


V souvislosti se Saguntem Polybios připomíná, že „mnoho let před Hannibalovou dobou“ vstoupili jeho obyvatelé pod ochranu Římanů.<ref>Polybios III.30.1.</ref> Z této vágní formulace nelze dovodit, zda se tak stalo před uzavřením smlouvy s Hasdrubalem nebo až následně, což by znamenalo nepřípustné zasahování do kartaginských záležitostí.<ref>Hoyos a kol. (2011), s. 281.</ref> Iniciativa nepochybně vzešla ze strany Sagunťanů, usilujících o římskou ochranu před hrozícím ovládnutím Kartáginci.<ref>Hoyos a kol. (2011), s. 196.</ref> V zájmu jejího získání se sice Římanům formálně podvolili, přesto se jim nepodařilo dohodnout s nimi spojenectví.<ref>Appiános. ''Iberica'' 11.8; Hoyos a kol. (2011), s. 196, 219; Hoyos (2015), s. 85, 91.</ref> V dalších letech udržovala obě města přátelské vztahy, přičemž Sagunťané Římany opakovaně upozorňovali na rostoucí moc [[Punové|Punů]] v [[Hispánie|Hispánii]].<ref>Polybios III.15.1.</ref> Jejich sdělení ale narážela na lhostejnost Římanů.<ref>Polybios III.15.2.</ref>
V souvislosti se Saguntem Polybios připomíná, že „mnoho let před Hannibalovou dobou“ vstoupili jeho obyvatelé pod ochranu Římanů.<ref>Polybios III.30.1.</ref> Z této vágní formulace nelze dovodit, zda se tak stalo před uzavřením smlouvy s Hasdrubalem nebo až následně, což by znamenalo nepřípustné zasahování do kartaginských záležitostí.<ref>Hoyos a kol. (2011), s. 281.</ref> Iniciativa nepochybně vzešla ze strany Sagunťanů, usilujících o římskou ochranu před hrozícím ovládnutím Kartáginci.<ref>Hoyos a kol. (2011), s. 196.</ref> V zájmu jejího získání se sice Římanům formálně podvolili, přesto se jim nepodařilo dohodnout s nimi spojenectví.<ref>Appiános. ''Iberica'' 11.8; Hoyos a kol. (2011), s. 196, 219; Hoyos (2015), s. 85, 91.</ref> V dalších letech udržovala obě města přátelské vztahy, přičemž Sagunťané Římany opakovaně upozorňovali na rostoucí moc [[Punové|Punů]] v [[Hispánie|Hispánii]].<ref>Polybios III.15.1.</ref> Jejich sdělení ale narážela na lhostejnost Římanů.<ref>Polybios III.15.2.</ref>
Řádek 25: Řádek 25:
Koncem roku 221 př. n. l. převzal velení nad kartaginskými silami v Ibérii Hasdrubalův švagr [[Hannibal]].<ref>Polybios II.36.1-3.</ref> Vzápětí podnikl dvě tažení ve střední části poloostrova a pronikl až k řece [[Duero]].<ref>Hoyos (2003), s. 90, 91.</ref> Při zpátečním pochodu se střetl s místními kmeny v bitvě u řeky [[Tajo]] a uštědřil jim rozhodnou porážku.<ref>Polybios III.14.5-8.</ref> Po tomto vítězství se na jih od Ebra neodvážil Hannibalovi vzdorovat nikdo kromě Sagunťanů.<ref>Polybios III.14.9.</ref>
Koncem roku 221 př. n. l. převzal velení nad kartaginskými silami v Ibérii Hasdrubalův švagr [[Hannibal]].<ref>Polybios II.36.1-3.</ref> Vzápětí podnikl dvě tažení ve střední části poloostrova a pronikl až k řece [[Duero]].<ref>Hoyos (2003), s. 90, 91.</ref> Při zpátečním pochodu se střetl s místními kmeny v bitvě u řeky [[Tajo]] a uštědřil jim rozhodnou porážku.<ref>Polybios III.14.5-8.</ref> Po tomto vítězství se na jih od Ebra neodvážil Hannibalovi vzdorovat nikdo kromě Sagunťanů.<ref>Polybios III.14.9.</ref>


Zprávy o jeho úspěších upoutaly pozornost Římanů. V roce 220 př. n. l. vyslali do Nového Kartága (dnešní [[Cartagena]]), hlavního města punské říše v Ibérii, poselstvo vedené Publiem Valeriem Flaccem a Quintem Baebiem Tamphilem.<ref>Polybios III.15.2-4; Livius XXI.6; Hoyos (2003), s. 92.</ref> Římští emisaři požadovali, aby se Hannibal držel zpět od Sagunta, protože se nachází pod ochranou Říma, a trvali na tom, že nesmí překročit Ebro.<ref>Polybios III.15.5.</ref> Rozhněvaný kartaginský vojevůdce je v reakci na to obvinil, že neprávem zasáhli do vnitřních záležitostí Sagunťanů, neboť ti jsou podřízeni Kartágu.<ref>Polybios III.15.6, 7.</ref> Představitelé Říma, pravděpodobně to byli právě Valerius a Baebius při cestě do Nového Kartága, rozhodli na žádost Sagunťanů jejich vnitropolitický spor a nechali popravit vůdce jedné z místních politických frakcí.<ref>Polybios III.15.7; Hoyos (2003), s. 93.</ref> Poté, co je Hannibal odmítl, odpluli vyslanci do Kartága, aby tam opětovně vznesli své požadavky.<ref>Polybios III.15.12.</ref>
Zprávy o jeho úspěších upoutaly pozornost Římanů. V roce 220 př. n. l. vyslali do Nového Kartága (dnešní [[Cartagena]]), hlavního města punské říše v Ibérii, poselstvo vedené Publiem Valeriem Flaccem a Quintem Baebiem Tamphilem.<ref>Polybios III.15.2-4; Livius XXI.6; Hoyos (2003), s. 92.</ref> Římští emisaři požadovali, aby se Hannibal držel zpět od Sagunta, protože se nachází pod ochranou Říma, a trvali na tom, že nesmí překročit Ebro.<ref>Polybios III.15.5.</ref> Rozhněvaný kartaginský vojevůdce je v reakci na to obvinil, že neprávem zasáhli do vnitřních záležitostí Sagunťanů, neboť ti jsou podřízeni Kartágu.<ref>Polybios III.15.6, 7.</ref> Představitelé Říma, pravděpodobně to byli právě Valerius a Baebius při cestě do Nového Kartága, rozhodli na žádost Sagunťanů jejich vnitropolitický spor a nechali popravit vůdce jedné z místních politických frakcí.<ref>Polybios III.15.7; Hoyos (2003), s. 93.</ref> Poté, co je Hannibal odmítl, odpluli vyslanci do Kartága, aby tam opětovně vznesli své požadavky.<ref name="#2">Polybios III.15.12.</ref>


== Obléhání ==
== Obléhání ==
⚫
[[Soubor:Castillo04 Sagunto.JPG|náhled|upright=1.1|Pohled na středověký saguntský hrad]]

⚫
Saguntum bylo dobře opevněné město s výhodnou polohou na úpatí pohoří, odkud shlíželo na pobřežní cestu táhnoucí se k [[Pyreneje|Pyrenejím]].<ref>Polybios III.17.2; Hoyos (2015), s. 91; Hoyos a kol. (2011), s. 468.</ref> Na jaře 219 př. n. l. vytáhl Hannibal se svým vojskem z Nového Kartága s úmyslem napadnout ho.<ref>Polybios III.17.1.</ref> Jako záminka k útoku mu posloužila rozepře Sagunťanů se sousední obcí Turis, poddanou Kartágincům.<ref>Livius nazývá tyto sousedy Turdetány, zatímco Appiános je označuje za Torbolety. Současní historikové se přiklánějí k tomu, že se jednalo o město Turis. Livius XXI.6; Appiános. ''Iberica'' 10.1; Hoyos (2003), s. 226, 227.</ref> Appiános uvádí, že se Hannibal pokusil jejich spor vyřešit.<ref>Appiános. ''Iberica'' 10.6.</ref> Když s tím Sagunťané nesouhlasili, přitáhl k městu s obléhacími stroji a utábořil se zde.<ref>Appiános. ''Iberica'' 10.7, 8.</ref>
⚫
[[Soubor:Castillo04 Sagunto.JPG|thumb|upright=1.1|Pohled na středověký saguntský hrad]]
⚫
Saguntum bylo dobře opevněné město s výhodnou polohou na úpatí pohoří, odkud shlíželo na pobřežní cestu táhnoucí se k [[Pyreneje|Pyrenejím]].<ref>Polybios III.17.2; Hoyos (2015), s. 91; Hoyos a kol. (2011), s. 468.</ref> Na jaře 219 př. n. l. vytáhl Hannibal se svým vojskem z Nového Kartága s úmyslem napadnout ho.<ref>Polybios III.17.1.</ref> Jako záminka k útoku mu posloužila rozepře Sagunťanů se sousední obcí Turis, poddanou Kartágincům.<ref>Livius nazývá tyto sousedy Turdetány, zatímco Appiános je označuje za Torbolety. Současní historikové se přiklánějí k tomu, že se jednalo o město Turis. Livius XXI.6; Appiános. ''Iberica''10.1; Hoyos (2003), s. 226, 227.</ref> Appiános uvádí, že se Hannibal pokusil jejich spor vyřešit.<ref>Appiános. ''Iberica'' 10.6.</ref> Když s tím Sagunťané nesouhlasili, přitáhl k městu s obléhacími stroji a utábořil se zde.<ref>Appiános. ''Iberica'' 10.7, 8.</ref>


Hannibal nejprve zpustošil okolní území a poté udeřil na město ze tří stran.<ref>Livius XXI.7.5.</ref> Proti slabší části hradeb dal posouvat ochranné přístřešky k přisunutí [[Beranidlo|beranidla]].<ref>Livius XXI.7.6, 7.</ref> Odhodlaní obránci vystavěli na tomto místě vysokou zeď a zatlačovali nepřátele metacími zbraněmi.<ref>Livius XXI.7.9, 10.</ref> Používali přitom zápalný vrhací oštěp zvaný [[falarika]], působící Kartágincům značné ztráty.<ref>Livius XXI.8.14-16.</ref> Posléze podnikli dokonce výpad proti obléhatelům.<ref>Livius XXI.7.11.</ref> Do jedné ze šarvátek se zapojil i samotný Hannibal, vrhací kopí ho však zranilo na stehně.<ref name="LVS21713">Livius XXI.7.13.</ref> Mezi Puny prý vypukl zmatek a nechybělo mnoho, aby obléhání zanechali.<ref name="LVS21713"/>
Hannibal nejprve zpustošil okolní území a poté udeřil na město ze tří stran.<ref>Livius XXI.7.5.</ref> Proti slabší části hradeb dal posouvat ochranné přístřešky k přisunutí [[Beranidlo|beranidla]].<ref>Livius XXI.7.6, 7.</ref> Odhodlaní obránci vystavěli na tomto místě vysokou zeď a zatlačovali nepřátele metacími zbraněmi.<ref>Livius XXI.7.9, 10.</ref> Používali přitom zápalný vrhací oštěp zvaný [[falarika]], působící Kartágincům značné ztráty.<ref>Livius XXI.8.14-16.</ref> Posléze podnikli dokonce výpad proti obléhatelům.<ref>Livius XXI.7.11.</ref> Do jedné ze šarvátek se zapojil i samotný Hannibal, vrhací kopí ho však zranilo na stehně.<ref name="LVS21713">Livius XXI.7.13.</ref> Mezi Puny prý vypukl zmatek a nechybělo mnoho, aby obléhání zanechali.<ref name="LVS21713"/>
Řádek 36: Řádek 35:
V dalších dnech Kartáginci poněkud polevili v dobývání, třebaže nadále pokračovali ve výstavbě obléhacích zařízení.<ref>Livius XXI.8.1, 2.</ref> Potom dopravili k hradbám beranidla, jejichž bušení způsobilo zhroucení zdiva na jedné straně.<ref>Livius XXI.8.3, 8.6-8.</ref> Vzápětí se z obou stran vyřítili vojáci a utkali se v zuřivém boji rozněcovaném touhou Punů po ovládnutí města a zoufalstvím Sagunťanů z jeho hrozícího pádu.<ref>Livius XXI.8.9-13.</ref> Obránci nakonec vytlačili útočníky od rozbořených hradeb a zahnali je do tábora.<ref>Livius XXI.9.1.</ref>
V dalších dnech Kartáginci poněkud polevili v dobývání, třebaže nadále pokračovali ve výstavbě obléhacích zařízení.<ref>Livius XXI.8.1, 2.</ref> Potom dopravili k hradbám beranidla, jejichž bušení způsobilo zhroucení zdiva na jedné straně.<ref>Livius XXI.8.3, 8.6-8.</ref> Vzápětí se z obou stran vyřítili vojáci a utkali se v zuřivém boji rozněcovaném touhou Punů po ovládnutí města a zoufalstvím Sagunťanů z jeho hrozícího pádu.<ref>Livius XXI.8.9-13.</ref> Obránci nakonec vytlačili útočníky od rozbořených hradeb a zahnali je do tábora.<ref>Livius XXI.9.1.</ref>


Hannibal dopřál svým vyčerpaným vojákům několikadenní oddech a snažil se pozvednout jejich otřesenou morálku příslibem, že jim připadne veškerá kořist.<ref>Livius XXI.11.4-6.</ref> Sagunťané využili přestávky k opravě pobořené části hradeb.<ref>Livius XXI.11.7.</ref> Kartáginci mezitím přistavili pohyblivou obléhací věž o několika patrech, tyčící se nad veškerým opevněním Sagunťanů, a palbou z ní smetli obránce z hradeb.<ref>Livius XXI.11.8-10.</ref> Následně vyslal Hannibal 500 [[Libye (starověk)|Libyjců]], aby podkopali hradební zeď.<ref>Livius XXI.11.10, 11.</ref> Vzniklými mezerami pronikli Punové do města a na vyvýšeném místě v jeho středu rozmístili obléhací stroje, kolem nichž vztyčili improvizované opevnění.<ref>Livius XXI.11.12, 13.</ref> Sagunťany tím donutili posunout hradby tak, aby chránily tu část města, kterou Punové ještě nedobyli.<ref>Livius XXI.11.14, 16.</ref>
Hannibal dopřál svým vyčerpaným vojákům několikadenní oddech a snažil se pozvednout jejich otřesenou morálku příslibem, že jim připadne veškerá kořist.<ref>Livius XXI.11.4-6.</ref> Sagunťané využili přestávky k opravě pobořené části hradeb.<ref>Livius XXI.11.7.</ref> Kartáginci mezitím přistavili pohyblivou [[obléhací věž]] o několika patrech, tyčící se nad veškerým opevněním Sagunťanů, a palbou z ní smetli obránce z hradeb.<ref>Livius XXI.11.8-10.</ref> Následně vyslal Hannibal 500 [[Libye (starověk)|Libyjců]], aby podkopali hradební zeď.<ref>Livius XXI.11.10, 11.</ref> Vzniklými mezerami pronikli Punové do města a na vyvýšeném místě v jeho středu rozmístili obléhací stroje, kolem nichž vztyčili improvizované opevnění.<ref>Livius XXI.11.12, 13.</ref> Sagunťany tím donutili posunout hradby tak, aby chránily tu část města, kterou Punové ještě nedobyli.<ref>Livius XXI.11.14, 16.</ref>


Vzhledem k délce obléhání je začal sužovat nedostatek potravin a všeho ostatního.<ref>Livius XXI.11.17.</ref> Jejich skleslou mysl mírně povzbudila zpráva, že se Hannibal vypravil proti hispánským kmenům bouřícím se proti bezohledně prováděným odvodům.<ref>Livius XXI.11.18.</ref> Dobývání nicméně pokračovalo s nezmenšenou intenzitou i za jeho nepřítomnosti, na čemž měl zásluhu kartaginský velitel [[Maharbal]], dočasně pověřený jeho zastupováním.<ref>Livius XXI.12.1.</ref> Pod jeho velením pobořili Punové další kus hradeb a zmocnili se části hradu.<ref>Livius XXI.12.3, 4.</ref>
Vzhledem k délce obléhání je začal sužovat nedostatek potravin a všeho ostatního.<ref>Livius XXI.11.17.</ref> Jejich skleslou mysl mírně povzbudila zpráva, že se Hannibal vypravil proti hispánským kmenům bouřícím se proti bezohledně prováděným odvodům.<ref>Livius XXI.11.18.</ref> Dobývání nicméně pokračovalo s nezmenšenou intenzitou i za jeho nepřítomnosti, na čemž měl zásluhu kartaginský velitel [[Maharbal]], dočasně pověřený jeho zastupováním.<ref>Livius XXI.12.1.</ref> Pod jeho velením pobořili Punové další kus hradeb a zmocnili se části hradu.<ref>Livius XXI.12.3, 4.</ref>
Řádek 43: Řádek 42:


== Lhostejnost Římanů ==
== Lhostejnost Římanů ==
⚫
[[Soubor:Francisco Domingo Marques The Final Day of Sagunto in 219 BC.jpg|náhled|upright=1.1|[[Francisco Domingo Marqués]], ''Poslední den Sagunta'']]

⚫
Podle Appiána vypravili Sagunťané po zahájení obléhání posly k Římanům, neboť se spoléhali na jejich pomoc.<ref>Appiános. ''Iberica'' 11.1; Livius XXI.11.17, 13.6.</ref> Ať už se jim podařilo zprávu o Hannibalově útoku doručit či nikoli, Římané se o obléhání museli dozvědět.<ref name="HOY98">Hoyos (2003), s. 98.</ref> Čím déle však trvalo a pomoc nepřicházela, tím více se ztenčovala naděje Sagunťanů na záchranu.<ref name="HOY98"/> Třebaže Římané varovali Hannibala v roce 220 př. n. l., aby Saguntum nenapadal, nijak proti němu nezakročili.<ref>Hoyos (2015), s. 90; Hoyos a kol. (2011), s. 231, 282.</ref> Místo toho vyslali oba [[Římský konzul|konzuly]] s vojskem do [[Ilýrie]], nepochybně k úlevě obléhatelů.<ref>Hoyos (2015), s. 90.</ref> [[Druhá ilyrská válka|Ilyrská válka]] skončila v létě 219 př. n. l., a zbývalo tedy dost času, aby vítězné [[Římská legie|legie]] vyrazily v témže roce do Ibérie.<ref>Hoyos (2015), s. 92.</ref> Livius, Appiános, [[Cassius Dio]] a dokonce i [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]] se podivnou nečinnost Římanů snažili zastřít nepravdivým tvrzením, že Valeriovo a Baebiovo poselstvo se uskutečnilo až v době obléhání.<ref>Livius XXI.6.3, 11; Cassius Dio 21.1, Hoyos (2015), s. 90, 91; Hoyos (2003), s. 99.</ref> Livius řadí navíc pád Sagunta a Hannibalovu invazi do [[Itálie]] do téhož roku – 218 př. n. l.<ref>Livius XXI.6.3, 4, 11; Hoyos a kol. (2011), s. 231.</ref>
⚫
[[Soubor:Francisco Domingo Marques The Final Day of Sagunto in 219 BC.jpg|thumb|upright=1.1|[[Francisco Domingo Marqués]], ''Poslední den Sagunta'']]
⚫
Podle Appiána vypravili Sagunťané po zahájení obléhání posly k Římanům, neboť se spoléhali na jejich pomoc.<ref>Appiános. ''Iberica'' 11.1; Livius XXI.11.17, 13.6.</ref> Ať už se jim podařilo zprávu o Hannibalově útoku doručit či nikoli, Římané se o obléhání museli dozvědět.<ref name="HOY98">Hoyos (2003), s. 98.</ref> Čím déle však trvalo a pomoc nepřicházela, tím více se ztenčovala naděje Sagunťanů na záchranu.<ref name="HOY98"/> Třebaže Římané varovali Hannibala v roce 220 př. n. l., aby Saguntum nenapadal, nijak proti němu nezakročili.<ref>Hoyos (2015), s. 90; Hoyos a kol. (2011), s. 231, 282.</ref> Místo toho vyslali oba [[Římský konzul|konzuly]] s vojskem do [[Ilýrie]], nepochybně k úlevě obléhatelů.<ref>Hoyos (2015), s. 90.</ref> [[Druhá ilyrská válka|Ilyrská válka]] skončila v létě 219 př. n. l., a zbývalo tedy dost času, aby vítězné [[Římská legie|legie]] vyrazily v témže roce do Ibérie.<ref>Hoyos (2015), s. 92.</ref> Livius, Appiános, [[Cassius Dio]] a dokonce i [[Cicero]] se podivnou nečinnost Římanů snažili zastřít nepravdivým tvrzením, že Valeriovo a Baebiovo poselstvo se uskutečnilo až v době obléhání.<ref>Livius XXI.6.3, 11; Cassius Dio 21.1, Hoyos (2015), s. 90, 91; Hoyos (2003), s. 99.</ref> Livius řadí navíc pád Sagunta a Hannibalovu invazi do Itálie do téhož roku – 218 př. n. l.<ref>Livius XXI.6.3, 4, 11; Hoyos a kol. (2011), s. 231.</ref>


Možným důvodem, proč Římané ve prospěch Sagunta nijak nezasáhli, mohla být rozdílnost názorů [[Římský senát|římských senátorů]].<ref>Hoyos a kol. (2011), s. 282.</ref> V senátu se zřejmě v roce 219 př. n. l. strhla prudká debata o tom jak zareagovat na Hannibalovu agresi vůči Saguntu.<ref>O debatě se zmiňují Livius a Appiános. Naproti tomu Polybios vylučuje, že by k ní došlo. Livius XXI.6.7-10, 7.1; Appiános. ''Iberica'' 11.7-10; Polybios III.20.1-5; Hoyos (2015), s. 92.</ref> Její obsah zaznamenává Cassius Dio, byť ji nepřesně datuje do doby Hannibalova tažení do Itálie.<ref>Cassius Dio 54.10, 11, 55.1-6; Hoyos (2003), s. 99.</ref> Někteří senátoři vnímali jeho počínání jako nepřijatelnou vzpurnost někdejšího nepřítele, jiní naopak doporučovali zdrženlivost.<ref>Cassius Dio 55.1-10, 57.12; Hoyos (2015), s. 92.</ref> Diskuse o tom, zda něco podniknout, proto skončila bez jasného výsledku.<ref>Hoyos (2003), s. 99.</ref>
Možným důvodem, proč Římané ve prospěch Sagunta nijak nezasáhli, mohla být rozdílnost názorů [[Římský senát|římských senátorů]].<ref>Hoyos a kol. (2011), s. 282.</ref> V senátu se zřejmě v roce 219 př. n. l. strhla prudká debata o tom jak zareagovat na Hannibalovu agresi vůči Saguntu.<ref>O debatě se zmiňují Livius a Appiános. Naproti tomu Polybios vylučuje, že by k ní došlo. Livius XXI.6.7-10, 7.1; Appiános. ''Iberica'' 11.7-10; Polybios III.20.1-5; Hoyos (2015), s. 92.</ref> Její obsah zaznamenává Cassius Dio, byť ji nepřesně datuje do doby Hannibalova tažení do Itálie.<ref>Cassius Dio 54.10, 11, 55.1-6; Hoyos (2003), s. 99.</ref> Někteří senátoři vnímali jeho počínání jako nepřijatelnou vzpurnost někdejšího nepřítele, jiní naopak doporučovali zdrženlivost.<ref>Cassius Dio 55.1-10, 57.12; Hoyos (2015), s. 92.</ref> Diskuse o tom, zda něco podniknout, proto skončila bez jasného výsledku.<ref>Hoyos (2003), s. 99.</ref>


Někteří novodobí badatelé zastávají názor, že Římané nehodlali Saguntum zachránit, nýbrž chtěli získat spravedlivý důvod k vedení války proti nadmíru zbytnělé punské říši v Ibérii.<ref name="PUNIC283">Hoyos a kol. (2011), s. 283.</ref> Polybios naznačuje, že si již v polovině dvacátých let povšimli stále větší a hrozivější moci Kartáginců.<ref>Polybios II.13.3-5; Hoyos a kol. (2011), s. 283.</ref> Nejpozději od neúspěchu Valeriova a Baebiova poselstva považovali válku s Kartáginci za nevyhnutelnou.<ref>Polybios III.15.12.</ref> Pokud by přišli Saguntu na pomoc, nelze vyloučit, že by jim Hannibal ustoupil.<ref>Hoyos a kol. (2011), s. 283; Hoyos (2015), s. 90.</ref> Římané ale nejspíš usilovali o úplné vypuzení Kartáginců z Hispánie.<ref>Hoyos a kol. (2011), s. 283, 293.</ref> Jako vhodná záminka jim k tomu mělo posloužit právě zničení Sagunta.<ref name="PUNIC283"/>
Někteří novodobí badatelé zastávají názor, že Římané nehodlali Saguntum zachránit, nýbrž chtěli získat spravedlivý důvod k vedení války proti nadmíru zbytnělé punské říši v Ibérii.<ref name="PUNIC283">Hoyos a kol. (2011), s. 283.</ref> Polybios naznačuje, že si již v polovině dvacátých let povšimli stále větší a hrozivější moci Kartáginců.<ref>Polybios II.13.3-5; Hoyos a kol. (2011), s. 283.</ref> Nejpozději od neúspěchu Valeriova a Baebiova poselstva považovali válku s Kartáginci za nevyhnutelnou.<ref name="#2"/> Pokud by přišli Saguntu na pomoc, nelze vyloučit, že by jim Hannibal ustoupil.<ref>Hoyos a kol. (2011), s. 283; Hoyos (2015), s. 90.</ref> Římané ale nejspíš usilovali o úplné vypuzení Kartáginců z Hispánie.<ref>Hoyos a kol. (2011), s. 283, 293.</ref> Jako vhodná záminka jim k tomu mělo posloužit právě zničení Sagunta.<ref name="PUNIC283"/>


== Vyhlášení války ==
== Vyhlášení války ==

Římský historik a senátor [[Quintus Fabius Pictor]], jenž byl patrně přítomen rozpravě v senátu, vnímal dobytí Sagunta jako nespravedlnost.<ref>Polybios III.8.8, 9.4, 21.7, 8; Hoyos a kol. (2011), s. 230.</ref> Tento postoj, považující Hannibalův útok za akt agrese a příčinu konfliktu, po něm převzali i pozdější římští a prořímští historikové včetně Polybia.<ref>Polybios III.8.1; Hoyos a kol. (2011), s. 230.</ref>
Římský historik a senátor [[Quintus Fabius Pictor]], jenž byl patrně přítomen rozpravě v senátu, vnímal dobytí Sagunta jako nespravedlnost.<ref>Polybios III.8.8, 9.4, 21.7, 8; Hoyos a kol. (2011), s. 230.</ref> Tento postoj, považující Hannibalův útok za akt agrese a příčinu konfliktu, po něm převzali i pozdější římští a prořímští historikové včetně Polybia.<ref>Polybios III.8.1; Hoyos a kol. (2011), s. 230.</ref>


Přestože Saguntum nebylo spojencem Říma a nacházelo se v punské sféře vlivu podle smlouvy uzavřené s Hasdrubalem,<ref>Hoyos a kol. (2011), s. 231, 281.</ref> když se Římané doslechli o jeho vyplenění, vyslali do Kartága své emisary.<ref>Polybios III.20.6; Hoyos (2015), s. 93.</ref> Pětičlenná delegace, kterou zřejmě vedl nejstarší žijící senátor [[Marcus Fabius Buteo]],<ref>Livius XXI.18.1; Hoyos (2015), s. 93.</ref> předstoupila před kartaginský senát a pohrozila Punům válkou, pokud nevydají Hannibala.<ref>Polybios III.20.8; Appiános. ''Iberica'' 13.2.</ref> Kartáginci rozhořčeně odmítli a poukazovali na to, že Sagunťané nebyli římskými spojenci na konci první punské války a nevztahovaly se na ně záruky zakotvené v tehdejší mírové smlouvě.<ref>Sagunťané se jimi nestali ani později. Polybios III.21.2-5; Hoyos (2015), s. 93.</ref> Nato jeden z Římanů teatrálně shrnul svoji [[Toga|togu]] v záhyb a prohlásil, že v něm přinesl válku i mír, nechť si Kartáginci vyberou.<ref>Polybios III.33.2; Livius XXI.18.20, 21; Appiános. ''Iberica'' 13.4.</ref> Když mu stejně neohroženě odpověděli, ať si sám zvolí, oznámil, že jim dává válku.<ref>Polybios III.33.3, 4; Livius XXI.18.22-24 ; Appiános. ''Iberica'' 13.5.</ref> Většina členů senátu zvolala, že ji přijímá.<ref>Polybios III.33.4; Livius XXI.18.24.</ref>
Přestože Saguntum nebylo spojencem Říma a nacházelo se v punské sféře vlivu podle smlouvy uzavřené s Hasdrubalem,<ref name="#1"/> když se Římané doslechli o jeho vyplenění, vyslali do Kartága své emisary.<ref>Polybios III.20.6; Hoyos (2015), s. 93.</ref> Pětičlenná delegace, kterou zřejmě vedl nejstarší žijící senátor [[Marcus Fabius Buteo]],<ref>Livius XXI.18.1; Hoyos (2015), s. 93.</ref> předstoupila před kartaginský senát a pohrozila Punům válkou, pokud nevydají Hannibala.<ref>Polybios III.20.8; Appiános. ''Iberica'' 13.2.</ref> Kartáginci rozhořčeně odmítli a poukazovali na to, že Sagunťané nebyli římskými spojenci na konci první punské války a nevztahovaly se na ně záruky zakotvené v tehdejší mírové smlouvě.<ref>Sagunťané se jimi nestali ani později. Polybios III.21.2-5; Hoyos (2015), s. 93.</ref> Nato jeden z Římanů teatrálně shrnul svoji [[Toga|togu]] v záhyb a prohlásil, že v něm přinesl válku i mír, nechť si Kartáginci vyberou.<ref>Polybios III.33.2; Livius XXI.18.20, 21; Appiános. ''Iberica'' 13.4.</ref> Když mu stejně neohroženě odpověděli, ať si sám zvolí, oznámil, že jim dává válku.<ref>Polybios III.33.3, 4; Livius XXI.18.22-24 ; Appiános. ''Iberica'' 13.5.</ref> Většina členů senátu zvolala, že ji přijímá.<ref>Polybios III.33.4; Livius XXI.18.24.</ref>


== Související články ==
== Reference ==
⚫
* [[Ibérská smlouva]]
⚫
* [[Druhá punská válka]]

== Poznámky ==
<references/>
<references/>


Řádek 68: Řádek 61:
* APPIÁNOS. ''Zrod římského impéria: římské dějiny.'' Praha: Svoboda, 1986
* APPIÁNOS. ''Zrod římského impéria: římské dějiny.'' Praha: Svoboda, 1986
* LIVIUS. ''Dějiny IV''. Praha: Svoboda, 1973
* LIVIUS. ''Dějiny IV''. Praha: Svoboda, 1973
* POLYBIOS. ''Dějiny I, II''. Praha: Arista, Baset, Maitrea, TeMi CZ, 2008, 2008. ISBN 978-80-86410-56-2 ISBN 978-80-86410-60-9
* POLYBIOS. ''Dějiny I, II''. Praha: Arista, Baset, Maitrea, TeMi CZ, 2008, 2008. {{ISBN|978-80-86410-56-2}} {{ISBN|978-80-86410-60-9}}


=== Bibliografie ===
=== Bibliografie ===
* ASTIN, A. E.; WALBANK, F. W.; FREDERIKSEN, M. W.; OGILVIE, R. M. ''The Cambridge Ancient History, Volume VIII: Rome and the Mediterranean to 133 B.C.'' Cambridge: Cambridge University Press, 1989. ISBN o-521-23448-4
* ASTIN, A. E.; WALBANK, F. W.; FREDERIKSEN, M. W.; OGILVIE, R. M. ''The Cambridge Ancient History, Volume VIII: Rome and the Mediterranean to 133 B.C.'' Cambridge: Cambridge University Press, 1989. ISBN o-521-23448-4
* GOLDSWORTHY, Adrian. ''The Fall of Carthage''. London: Cassell, 2007. ISBN 978-0-3043-6642-2
* GOLDSWORTHY, Adrian. ''The Fall of Carthage''. London: Cassell, 2007. {{ISBN|978-0-3043-6642-2}}
* HOYOS, Dexter a kol. ''A Companion to the Punic Wars''. Hoboken: Wiley-Blackwell, 2011. ISBN 978-1-4051-7600-2
* HOYOS, Dexter a kol. ''A Companion to the Punic Wars''. Hoboken: Wiley-Blackwell, 2011. {{ISBN|978-1-4051-7600-2}}
* HOYOS, Dexter. ''Hannibal's Dynasty: Power and Politics in the Western Mediterranean''. London: Routledge, 2003. ISBN 0-203-41782-8
* HOYOS, Dexter. ''Hannibal's Dynasty: Power and Politics in the Western Mediterranean''. London: Routledge, 2003. {{ISBN|0-203-41782-8}}
* HOYOS, Dexter. ''The Carthaginians''. London: Routledge, 2010. ISBN 978-0-415-43644-1
* HOYOS, Dexter. ''The Carthaginians''. London: Routledge, 2010. {{ISBN|978-0-415-43644-1}}
* HOYOS, Dexter. ''Mastering the West: Rome and Carthage at War''. Oxford: Oxford University Press, 2015. ISBN 978-0-19-939174-5
* HOYOS, Dexter. ''Mastering the West: Rome and Carthage at War''. Oxford: Oxford University Press, 2015. {{ISBN|978-0-19-939174-5}}

== Související články ==
⚫
* [[Ibérská smlouva]]
⚫
* [[Druhá punská válka]]

== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}


{{DEFAULTSORT:Saguntum}}
{{DEFAULTSORT:Saguntum}}

Aktuální verze z 15. 10. 2023, 15:17

Obléhání Sagunta
Západní Středomoří během druhé punské války
Západní Středomoří během druhé punské války
Trvání219 př. n. l.
MístoSaguntum (dnešní Španělsko)
Souřadnice39°40′33″ s. š., 0°16′39″ z. d.
Výsledekvítězství Kartáginců
Strany
Kartágo Sagunťané
Velitelé
Hannibal,
Maharbal 		neznámí
Síla
neznámé neznámé
Ztráty
neznámé veškeré obyvatelstvo
zabito nebo zotročeno
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V roce 219 př. n. l. kartaginský vojevůdce Hannibal oblehl Saguntum, iberské město nacházející se na východním pobřeží Pyrenejského poloostrova. Jeho obyvatelé se houževnatě bránili téměř osm měsíců, neboť doufali v pomoc Římanů. Té se ale nedočkali a Hannibalovi po urputném boji podlehli. Římané posléze využili dobytí města jako záminky k vyhlášení druhé punské války.

Předchozí vývoj[editovat | editovat zdroj]

Po porážce v první punské válce a ztrátě Sicílie a Sardinie vybudovali Kartáginci na jihu Iberského poloostrova svoji novou zámořskou doménu.[1] Patrně v roce 225 př. n. l. vyslali Římané poselstvo k tamějšímu kartaginskému veliteli Hasdrubalovi a uzavřeli s ním smlouvu.[2] Podle Polybia se Hasdrubal ve smlouvě zavázal, že nepřekročí s vojskem řeku Ebro.[3] Římané mu výměnou za to umožnili expandovat do oblastí ležících jižně od této řeky, tedy takřka do celé Ibérie kromě severovýchodní části země.[4] Polybios se dále zmiňuje, že o ostatní Ibérii se ve smlouvě nehovořilo.[5] Pozdější autoři Livius a Appiános však uvádějí, že smlouva obsahovala rovněž ujednání zaručující svobodu a nezávislost města Saguntum,[6] nalézajícího se v kartaginské sféře vlivu na jih od řeky Ebro.[7] Současní historikové považují tato dodatečná ujednání za poplatná římské propagandě a zpochybňují jejich věrohodnost.[8]

V souvislosti se Saguntem Polybios připomíná, že „mnoho let před Hannibalovou dobou“ vstoupili jeho obyvatelé pod ochranu Římanů.[9] Z této vágní formulace nelze dovodit, zda se tak stalo před uzavřením smlouvy s Hasdrubalem nebo až následně, což by znamenalo nepřípustné zasahování do kartaginských záležitostí.[10] Iniciativa nepochybně vzešla ze strany Sagunťanů, usilujících o římskou ochranu před hrozícím ovládnutím Kartáginci.[11] V zájmu jejího získání se sice Římanům formálně podvolili, přesto se jim nepodařilo dohodnout s nimi spojenectví.[12] V dalších letech udržovala obě města přátelské vztahy, přičemž Sagunťané Římany opakovaně upozorňovali na rostoucí moc Punů v Hispánii.[13] Jejich sdělení ale narážela na lhostejnost Římanů.[14]

Koncem roku 221 př. n. l. převzal velení nad kartaginskými silami v Ibérii Hasdrubalův švagr Hannibal.[15] Vzápětí podnikl dvě tažení ve střední části poloostrova a pronikl až k řece Duero.[16] Při zpátečním pochodu se střetl s místními kmeny v bitvě u řeky Tajo a uštědřil jim rozhodnou porážku.[17] Po tomto vítězství se na jih od Ebra neodvážil Hannibalovi vzdorovat nikdo kromě Sagunťanů.[18]

Zprávy o jeho úspěších upoutaly pozornost Římanů. V roce 220 př. n. l. vyslali do Nového Kartága (dnešní Cartagena), hlavního města punské říše v Ibérii, poselstvo vedené Publiem Valeriem Flaccem a Quintem Baebiem Tamphilem.[19] Římští emisaři požadovali, aby se Hannibal držel zpět od Sagunta, protože se nachází pod ochranou Říma, a trvali na tom, že nesmí překročit Ebro.[20] Rozhněvaný kartaginský vojevůdce je v reakci na to obvinil, že neprávem zasáhli do vnitřních záležitostí Sagunťanů, neboť ti jsou podřízeni Kartágu.[21] Představitelé Říma, pravděpodobně to byli právě Valerius a Baebius při cestě do Nového Kartága, rozhodli na žádost Sagunťanů jejich vnitropolitický spor a nechali popravit vůdce jedné z místních politických frakcí.[22] Poté, co je Hannibal odmítl, odpluli vyslanci do Kartága, aby tam opětovně vznesli své požadavky.[23]

Obléhání[editovat | editovat zdroj]

Pohled na středověký saguntský hrad

Saguntum bylo dobře opevněné město s výhodnou polohou na úpatí pohoří, odkud shlíželo na pobřežní cestu táhnoucí se k Pyrenejím.[24] Na jaře 219 př. n. l. vytáhl Hannibal se svým vojskem z Nového Kartága s úmyslem napadnout ho.[25] Jako záminka k útoku mu posloužila rozepře Sagunťanů se sousední obcí Turis, poddanou Kartágincům.[26] Appiános uvádí, že se Hannibal pokusil jejich spor vyřešit.[27] Když s tím Sagunťané nesouhlasili, přitáhl k městu s obléhacími stroji a utábořil se zde.[28]

Hannibal nejprve zpustošil okolní území a poté udeřil na město ze tří stran.[29] Proti slabší části hradeb dal posouvat ochranné přístřešky k přisunutí beranidla.[30] Odhodlaní obránci vystavěli na tomto místě vysokou zeď a zatlačovali nepřátele metacími zbraněmi.[31] Používali přitom zápalný vrhací oštěp zvaný falarika, působící Kartágincům značné ztráty.[32] Posléze podnikli dokonce výpad proti obléhatelům.[33] Do jedné ze šarvátek se zapojil i samotný Hannibal, vrhací kopí ho však zranilo na stehně.[34] Mezi Puny prý vypukl zmatek a nechybělo mnoho, aby obléhání zanechali.[34]

V dalších dnech Kartáginci poněkud polevili v dobývání, třebaže nadále pokračovali ve výstavbě obléhacích zařízení.[35] Potom dopravili k hradbám beranidla, jejichž bušení způsobilo zhroucení zdiva na jedné straně.[36] Vzápětí se z obou stran vyřítili vojáci a utkali se v zuřivém boji rozněcovaném touhou Punů po ovládnutí města a zoufalstvím Sagunťanů z jeho hrozícího pádu.[37] Obránci nakonec vytlačili útočníky od rozbořených hradeb a zahnali je do tábora.[38]

Hannibal dopřál svým vyčerpaným vojákům několikadenní oddech a snažil se pozvednout jejich otřesenou morálku příslibem, že jim připadne veškerá kořist.[39] Sagunťané využili přestávky k opravě pobořené části hradeb.[40] Kartáginci mezitím přistavili pohyblivou obléhací věž o několika patrech, tyčící se nad veškerým opevněním Sagunťanů, a palbou z ní smetli obránce z hradeb.[41] Následně vyslal Hannibal 500 Libyjců, aby podkopali hradební zeď.[42] Vzniklými mezerami pronikli Punové do města a na vyvýšeném místě v jeho středu rozmístili obléhací stroje, kolem nichž vztyčili improvizované opevnění.[43] Sagunťany tím donutili posunout hradby tak, aby chránily tu část města, kterou Punové ještě nedobyli.[44]

Vzhledem k délce obléhání je začal sužovat nedostatek potravin a všeho ostatního.[45] Jejich skleslou mysl mírně povzbudila zpráva, že se Hannibal vypravil proti hispánským kmenům bouřícím se proti bezohledně prováděným odvodům.[46] Dobývání nicméně pokračovalo s nezmenšenou intenzitou i za jeho nepřítomnosti, na čemž měl zásluhu kartaginský velitel Maharbal, dočasně pověřený jeho zastupováním.[47] Pod jeho velením pobořili Punové další kus hradeb a zmocnili se části hradu.[48]

Bezvýchodná situace přiměla jednoho ze Sagunťanů jménem Alco, aby se pokusil jednat s Hannibalem o míru.[49] Hannibal mu předložil tak tvrdé podmínky, že Alco raději přešel k nepříteli.[50] Jistý Hispán sloužící v kartaginském vojsku se proto nabídl, že zprostředkuje jednání se Sagunťany.[51] Sdělil jim, že Hannibal ušetří jejich životy, pokud odevzdají všechny cennosti, opustí město se dvěma kusy ošacení a vystavějí si nové na místě určeném vítězným vojevůdcem.[52] Nato nejváženější představitelé Sagunta rozdělali oheň, naházeli do něho zlato a stříbro a roztavili je společně s mědí a olovem.[53] Většina z nich se pak vrhla do jeho plamenů.[54] V téže chvíli Punové zjistili, že město je bez obvyklých stráží.[55] Jakmile se to Hannibal dozvěděl, zaútočil na Saguntum všemi silami a po osmi měsících obléhání se ho zmocnil.[56] Poté vydal rozkaz, aby všichni dospělí obyvatelé byli pobiti.[57] Mnozí z nich předešli smrti z rukou nepřátel, zavřeli se s dětmi a ženami ve svých příbytcích a zapálili je.[58] Přestože Sagunťané zničili většinu svých věcí, získali Punové ohromnou kořist: peníze, otroky a jiný majetek.[59] Penězi naplnil Hannibal svoji pokladnici, své důstojníky a vojáky odměnil zotročenými obyvateli města a ostatní kořist odeslal do Kartága.[60]

Lhostejnost Římanů[editovat | editovat zdroj]

Francisco Domingo Marqués, Poslední den Sagunta

Podle Appiána vypravili Sagunťané po zahájení obléhání posly k Římanům, neboť se spoléhali na jejich pomoc.[61] Ať už se jim podařilo zprávu o Hannibalově útoku doručit či nikoli, Římané se o obléhání museli dozvědět.[62] Čím déle však trvalo a pomoc nepřicházela, tím více se ztenčovala naděje Sagunťanů na záchranu.[62] Třebaže Římané varovali Hannibala v roce 220 př. n. l., aby Saguntum nenapadal, nijak proti němu nezakročili.[63] Místo toho vyslali oba konzuly s vojskem do Ilýrie, nepochybně k úlevě obléhatelů.[64] Ilyrská válka skončila v létě 219 př. n. l., a zbývalo tedy dost času, aby vítězné legie vyrazily v témže roce do Ibérie.[65] Livius, Appiános, Cassius Dio a dokonce i Cicero se podivnou nečinnost Římanů snažili zastřít nepravdivým tvrzením, že Valeriovo a Baebiovo poselstvo se uskutečnilo až v době obléhání.[66] Livius řadí navíc pád Sagunta a Hannibalovu invazi do Itálie do téhož roku – 218 př. n. l.[67]

Možným důvodem, proč Římané ve prospěch Sagunta nijak nezasáhli, mohla být rozdílnost názorů římských senátorů.[68] V senátu se zřejmě v roce 219 př. n. l. strhla prudká debata o tom jak zareagovat na Hannibalovu agresi vůči Saguntu.[69] Její obsah zaznamenává Cassius Dio, byť ji nepřesně datuje do doby Hannibalova tažení do Itálie.[70] Někteří senátoři vnímali jeho počínání jako nepřijatelnou vzpurnost někdejšího nepřítele, jiní naopak doporučovali zdrženlivost.[71] Diskuse o tom, zda něco podniknout, proto skončila bez jasného výsledku.[72]

Někteří novodobí badatelé zastávají názor, že Římané nehodlali Saguntum zachránit, nýbrž chtěli získat spravedlivý důvod k vedení války proti nadmíru zbytnělé punské říši v Ibérii.[73] Polybios naznačuje, že si již v polovině dvacátých let povšimli stále větší a hrozivější moci Kartáginců.[74] Nejpozději od neúspěchu Valeriova a Baebiova poselstva považovali válku s Kartáginci za nevyhnutelnou.[23] Pokud by přišli Saguntu na pomoc, nelze vyloučit, že by jim Hannibal ustoupil.[75] Římané ale nejspíš usilovali o úplné vypuzení Kartáginců z Hispánie.[76] Jako vhodná záminka jim k tomu mělo posloužit právě zničení Sagunta.[73]

Vyhlášení války[editovat | editovat zdroj]

Římský historik a senátor Quintus Fabius Pictor, jenž byl patrně přítomen rozpravě v senátu, vnímal dobytí Sagunta jako nespravedlnost.[77] Tento postoj, považující Hannibalův útok za akt agrese a příčinu konfliktu, po něm převzali i pozdější římští a prořímští historikové včetně Polybia.[78]

Přestože Saguntum nebylo spojencem Říma a nacházelo se v punské sféře vlivu podle smlouvy uzavřené s Hasdrubalem,[7] když se Římané doslechli o jeho vyplenění, vyslali do Kartága své emisary.[79] Pětičlenná delegace, kterou zřejmě vedl nejstarší žijící senátor Marcus Fabius Buteo,[80] předstoupila před kartaginský senát a pohrozila Punům válkou, pokud nevydají Hannibala.[81] Kartáginci rozhořčeně odmítli a poukazovali na to, že Sagunťané nebyli římskými spojenci na konci první punské války a nevztahovaly se na ně záruky zakotvené v tehdejší mírové smlouvě.[82] Nato jeden z Římanů teatrálně shrnul svoji togu v záhyb a prohlásil, že v něm přinesl válku i mír, nechť si Kartáginci vyberou.[83] Když mu stejně neohroženě odpověděli, ať si sám zvolí, oznámil, že jim dává válku.[84] Většina členů senátu zvolala, že ji přijímá.[85]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Polybios II.1.2, 5, 6.
  2. ↑ Polybios II.13.7, 22.11.
  3. ↑ Polybios III.27.9; Hoyos a kol. (2011), s. 218.
  4. ↑ Hoyos (2015), s. 85; Hoyos a kol. (2011), s. 194.
  5. ↑ Polybios II.13.7.
  6. ↑ Livius XXI.2; Appiános. Iberica 7.4.
  7. ↑ a b Hoyos a kol. (2011), s. 231, 281.
  8. ↑ Hoyos (2015), s. 85; Hoyos a kol. (2011), s. 217.
  9. ↑ Polybios III.30.1.
  10. ↑ Hoyos a kol. (2011), s. 281.
  11. ↑ Hoyos a kol. (2011), s. 196.
  12. ↑ Appiános. Iberica 11.8; Hoyos a kol. (2011), s. 196, 219; Hoyos (2015), s. 85, 91.
  13. ↑ Polybios III.15.1.
  14. ↑ Polybios III.15.2.
  15. ↑ Polybios II.36.1-3.
  16. ↑ Hoyos (2003), s. 90, 91.
  17. ↑ Polybios III.14.5-8.
  18. ↑ Polybios III.14.9.
  19. ↑ Polybios III.15.2-4; Livius XXI.6; Hoyos (2003), s. 92.
  20. ↑ Polybios III.15.5.
  21. ↑ Polybios III.15.6, 7.
  22. ↑ Polybios III.15.7; Hoyos (2003), s. 93.
  23. ↑ a b Polybios III.15.12.
  24. ↑ Polybios III.17.2; Hoyos (2015), s. 91; Hoyos a kol. (2011), s. 468.
  25. ↑ Polybios III.17.1.
  26. ↑ Livius nazývá tyto sousedy Turdetány, zatímco Appiános je označuje za Torbolety. Současní historikové se přiklánějí k tomu, že se jednalo o město Turis. Livius XXI.6; Appiános. Iberica 10.1; Hoyos (2003), s. 226, 227.
  27. ↑ Appiános. Iberica 10.6.
  28. ↑ Appiános. Iberica 10.7, 8.
  29. ↑ Livius XXI.7.5.
  30. ↑ Livius XXI.7.6, 7.
  31. ↑ Livius XXI.7.9, 10.
  32. ↑ Livius XXI.8.14-16.
  33. ↑ Livius XXI.7.11.
  34. ↑ a b Livius XXI.7.13.
  35. ↑ Livius XXI.8.1, 2.
  36. ↑ Livius XXI.8.3, 8.6-8.
  37. ↑ Livius XXI.8.9-13.
  38. ↑ Livius XXI.9.1.
  39. ↑ Livius XXI.11.4-6.
  40. ↑ Livius XXI.11.7.
  41. ↑ Livius XXI.11.8-10.
  42. ↑ Livius XXI.11.10, 11.
  43. ↑ Livius XXI.11.12, 13.
  44. ↑ Livius XXI.11.14, 16.
  45. ↑ Livius XXI.11.17.
  46. ↑ Livius XXI.11.18.
  47. ↑ Livius XXI.12.1.
  48. ↑ Livius XXI.12.3, 4.
  49. ↑ Livius XXI.12.5, 6.
  50. ↑ Livius XXI.12.7, 8.
  51. ↑ Livius XXI.12.9-13.
  52. ↑ Livius XXI.13.7-10.
  53. ↑ Livius XXI.14.1; Appiános. Iberica 12.4.
  54. ↑ Livius XXI.14.1.
  55. ↑ Livius XXI.14.3.
  56. ↑ Polybios III.17.9; Livius XXI.14.4, 15.3; Zonaras VIII.21.10.
  57. ↑ Livius XXI.14.5.
  58. ↑ Livius XXI.14.6, 7.
  59. ↑ Livius XXI.15.1, 2; Polybios III.17.10.
  60. ↑ Livius XXI.15.2.
  61. ↑ Appiános. Iberica 11.1; Livius XXI.11.17, 13.6.
  62. ↑ a b Hoyos (2003), s. 98.
  63. ↑ Hoyos (2015), s. 90; Hoyos a kol. (2011), s. 231, 282.
  64. ↑ Hoyos (2015), s. 90.
  65. ↑ Hoyos (2015), s. 92.
  66. ↑ Livius XXI.6.3, 11; Cassius Dio 21.1, Hoyos (2015), s. 90, 91; Hoyos (2003), s. 99.
  67. ↑ Livius XXI.6.3, 4, 11; Hoyos a kol. (2011), s. 231.
  68. ↑ Hoyos a kol. (2011), s. 282.
  69. ↑ O debatě se zmiňují Livius a Appiános. Naproti tomu Polybios vylučuje, že by k ní došlo. Livius XXI.6.7-10, 7.1; Appiános. Iberica 11.7-10; Polybios III.20.1-5; Hoyos (2015), s. 92.
  70. ↑ Cassius Dio 54.10, 11, 55.1-6; Hoyos (2003), s. 99.
  71. ↑ Cassius Dio 55.1-10, 57.12; Hoyos (2015), s. 92.
  72. ↑ Hoyos (2003), s. 99.
  73. ↑ a b Hoyos a kol. (2011), s. 283.
  74. ↑ Polybios II.13.3-5; Hoyos a kol. (2011), s. 283.
  75. ↑ Hoyos a kol. (2011), s. 283; Hoyos (2015), s. 90.
  76. ↑ Hoyos a kol. (2011), s. 283, 293.
  77. ↑ Polybios III.8.8, 9.4, 21.7, 8; Hoyos a kol. (2011), s. 230.
  78. ↑ Polybios III.8.1; Hoyos a kol. (2011), s. 230.
  79. ↑ Polybios III.20.6; Hoyos (2015), s. 93.
  80. ↑ Livius XXI.18.1; Hoyos (2015), s. 93.
  81. ↑ Polybios III.20.8; Appiános. Iberica 13.2.
  82. ↑ Sagunťané se jimi nestali ani později. Polybios III.21.2-5; Hoyos (2015), s. 93.
  83. ↑ Polybios III.33.2; Livius XXI.18.20, 21; Appiános. Iberica 13.4.
  84. ↑ Polybios III.33.3, 4; Livius XXI.18.22-24 ; Appiános. Iberica 13.5.
  85. ↑ Polybios III.33.4; Livius XXI.18.24.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • APPIÁNOS. Zrod římského impéria: římské dějiny. Praha: Svoboda, 1986
  • LIVIUS. Dějiny IV. Praha: Svoboda, 1973
  • POLYBIOS. Dějiny I, II. Praha: Arista, Baset, Maitrea, TeMi CZ, 2008, 2008. ISBN 978-80-86410-56-2 ISBN 978-80-86410-60-9

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • ASTIN, A. E.; WALBANK, F. W.; FREDERIKSEN, M. W.; OGILVIE, R. M. The Cambridge Ancient History, Volume VIII: Rome and the Mediterranean to 133 B.C. Cambridge: Cambridge University Press, 1989. ISBN o-521-23448-4
  • GOLDSWORTHY, Adrian. The Fall of Carthage. London: Cassell, 2007. ISBN 978-0-3043-6642-2
  • HOYOS, Dexter a kol. A Companion to the Punic Wars. Hoboken: Wiley-Blackwell, 2011. ISBN 978-1-4051-7600-2
  • HOYOS, Dexter. Hannibal's Dynasty: Power and Politics in the Western Mediterranean. London: Routledge, 2003. ISBN 0-203-41782-8
  • HOYOS, Dexter. The Carthaginians. London: Routledge, 2010. ISBN 978-0-415-43644-1
  • HOYOS, Dexter. Mastering the West: Rome and Carthage at War. Oxford: Oxford University Press, 2015. ISBN 978-0-19-939174-5

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Obléhání_Sagunta&oldid=23269441“