Oxid hořečnatý: Porovnání verzí
Vzhled
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Rizika: kat |
verze 20319599 uživatele 37.221.249.96 (diskuse) zrušena značka: vrácení zpět |
||
(Není zobrazeno 47 mezilehlých verzí od 25 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox |
{{Infobox - chemická sloučenina |
||
| |
| název = oxid hořečnatý |
||
| |
| obrázek = Magnesium oxide.jpg |
||
| velikost obrázku = 200px |
|||
|Systematický název= oxid hořečnatý |
|||
| |
| systematický název = oxid hořečnatý |
||
| triviální název = pálená magnézie |
|||
|Ostatní názvy= |
|||
| |
| anglický název = Magnesium oxide |
||
| |
| německý název = Magnesiumoxid |
||
| sumární vzorec = MgO |
|||
|Německý název=Magnesiumoxid |
|||
| vzhled = bílý [[krystal]]ický prášek |
|||
|Funkční vzorec=MgO |
|||
| číslo CAS = 1309-48-4 |
|||
|Sumární vzorec=MgO |
|||
| SMILES = [Mg](=O) |
|||
|Vzhled=bílý krystalický prášek |
|||
| PubChem = 14792 |
|||
| číslo RTECS = OM3850000 |
|||
|Číslo CAS=1309-48-4 |
|||
| molární hmotnost = 40,304 g/mol |
|||
|Číslo EINECS= |
|||
| teplota tání = 2 800 °C |
|||
|PubChem= |
|||
| teplota varu = 3 600 °C |
|||
|ChEBI= |
|||
| hustota = 3,576 g/cm³ <br /> 3,55–3,68 g/cm³ (''makrokrystalický'') |
|||
|SMILES=[Mg](=O) |
|||
| tvrdost = 5,5 (''makrokrystalický'') |
|||
|InChI= |
|||
| rozpustnost = 0,000 62 g/100 ml (''0 °C'')<br /> 0,008 6 g/100 ml (''30 °C'') |
|||
| rozpustnost polární = [[kyseliny]] |
|||
|Molární hmotnost= 40,304 g/mol |
|||
| index lomu = ''n''<sub>D</sub>= 1,736 |
|||
|Teplota tání= 2800°C |
|||
| relativní permitivita = 8,2 |
|||
|Teplota varu= 3600°C |
|||
| měrná magnetická susceptibilita = −2,522×10<sup>−6</sup> cm<sup>3</sup>g<sup>−1</sup> |
|||
|Teplota sublimace= |
|||
| součinitel tepelné vodivosti = 36,7 Wm<sup>−1</sup>K<sup>−1</sup> (''37,8 °C'')<br /> 31,8 Wm<sup>−1</sup>K<sup>−1</sup> (''93,3 °C'')<br /> 27,7 Wm<sup>−1</sup>K<sup>−1</sup> (''149 °C'')<br /> '''makrokrystalický'''<br />46,2 Wm<sup>−1</sup>K<sup>−1</sup> (''37,8 °C'')<br /> 38,9 Wm<sup>−1</sup>K<sup>−1</sup> (''93,3 °C'')<br /> 33,7 Wm<sup>−1</sup>K<sup>−1</sup> (''149 °C'') |
|||
|Teplota rozkladu= |
|||
| krystalová struktura = kubická plošně centrovaná (''makrokrystalický'') |
|||
|Teplota změny modifikace= |
|||
| hrana mřížky = '''makrokrystalický'''<br /> a= 421,2 pm |
|||
|Teplota skelného přechodu= |
|||
| standardní slučovací entalpie = −598,26 kJ/mol<br /> −601,99 kJ/mol (''makrokrystalický'') |
|||
|Hustota= 3,55- 3,68 g/cm³ |
|||
| standardní molární entropie = 27,9 JK<sup>−1</sup>mol<sup>−1</sup><br /> 27,0 JK<sup>−1</sup>mol<sup>−1</sup> (''makrokrystalický'') |
|||
|Index lomu= |
|||
| standardní slučovací Gibbsova energie = −566,24 kJ/mol<br /> −569,71 kJ/mol (''makrokrystalický'') |
|||
|Tvrdost=5,5 |
|||
| izobarické měrné teplo = 0,935 JK<sup>−1</sup>g<sup>−1</sup><br /> 0,922 JK<sup>−1</sup>g<sup>−1</sup> (''makrokrystalický'') |
|||
|Kritická teplota= |
|||
| R-věty = {{R|36}}, {{R|37}}, {{R|38}} |
|||
|Kritický tlak= |
|||
| NFPA 704 = {{NFPA 704 |
|||
|Kritická hustota= |
|||
| zdraví = 1 |
|||
|pKa= |
|||
| hořlavost = 0 |
|||
|pKb= |
|||
| reaktivita = 0 |
|||
|Rozpustnost= 0,0086 g/100 ml |
|||
| ostatní rizika = |
|||
|Rozpustnost polární= |
|||
}} |
|||
|Rozpustnost nepolární= |
|||
|Součin rozpustnosti= |
|||
|Teplota hoření= |
|||
|Meze výbušnosti= |
|||
|Relativní permitivita= |
|||
|Tlak páry= |
|||
|Izoelektrický bod= |
|||
|Součinitel elektrické vodivosti= |
|||
|Součinitel tepelné vodivosti= |
|||
|Součinitel elektrického odporu= |
|||
|Součinitel délkové roztažnosti= |
|||
|Součinitel objemové roztažnosti= |
|||
|Měrný elektrický odpor= |
|||
|Ionizační energie= |
|||
|Průměrný výskyt= |
|||
|Struktura=zobrazit |
|||
|Krystalová struktura= kubická, plošně centrovaná |
|||
|Hrana mřížky= |
|||
|Koordinační geometrie= |
|||
|Tvar molekuly= |
|||
|Dipólový moment= |
|||
|Termodynamické vlastnosti=zobrazit |
|||
|Standardní slučovací entalpie = |
|||
|Entalpie tání= |
|||
|Entalpie varu= |
|||
|Entalpie rozpouštění= |
|||
|Entalpie sublimace= |
|||
|Standardní molární entropie = |
|||
|Standardní slučovací Gibbsova energie= |
|||
|Měrné teplo= |
|||
|Izobarické měrné teplo= |
|||
|Izochorické měrné teplo= |
|||
|Bezpečnost=zobrazit |
|||
|Symboly nebezpečí= |
|||
|R-věty= |
|||
|S-věty= |
|||
|NFPA 704={{NFPA 704 |
|||
|Zdraví=1 |
|||
|Hořlavost=0 |
|||
|Reaktivita=0 |
|||
|Ostatní rizika=}} |
|||
|Číslo RTECS= |
|||
|Teplota vznícení= |
|||
}} |
}} |
||
'''Oxid hořečnatý''' je bílá krystalická látka vyskytující se v přírodě jako minerál [[periklas]]. Jeho empirický vzorec je [[hořčík|Mg]][[kyslík|O]]. Oxid hořečnatý je snadno připravitelný spálením hořčíkové pásky (tenký hořčíkový plech) hořící na vzduchu oslnivě bílým plamenem. Reakcí vzniká bílý [[hygroskopie|hygroskopický]] prášek. Ten se v přítomnosti vzdušné vlhkosti postupně přeměňuje na [[hydroxid hořečnatý]] (MgO + H<sub>2</sub>O → Mg(OH)<sub>2</sub>). Vzniklý hydroxid lze převést zpět na oxid hořečnatý zahřátím na vysokou teplotu. Oxid hořečnatý je spolu se [[síran barnatý|síranem barnatým]] látkou s nejvyšší [[odrazivost]]í (96–98%).{{Fakt/dne|20101108141549}} |
|||
== Použití == |
|||
* V medicíně je oxid hořečnatý používán jako [[antacida|antacidum]] při pálení žáhy a překyselení žaludku. Slouží také jako zdroj hořčíku a [[laxativum]]. |
|||
'''Oxid hořečnatý''' je bílá krystalická látka vyskytující se v přírodě jako minerál [[periklas]]. Jeho empirický vzorec je [[hořčík|Mg]][[kyslík|O]]. Oxid hořečnatý je snadno připravitelný spálením hořčíkové pásky (tenký hořčíkový plech) hořící na vzduchu oslnivě bílým plamenem. Reakcí vzniká bílý [[hygroskopicita|hygroskopický]] prášek. Ten se v přítomnosti vzdušné vlhkosti postupně přeměňuje na [[hydroxid hořečnatý]] (MgO + H<sub>2</sub>O → Mg(OH)<sub>2</sub>). Vzniklý hydroxid lze převést zpět na oxid hořečnatý zahřátím na vysokou teplotu. |
|||
==Použití== |
|||
* V medicíně je oxid hořečnatý používán jako [[antacidum]] při pálení žáhy a překyselení žaludku. Slouží také jako zdroj hořčíku a [[laxativum]]. |
|||
* Je používán jako relativně účinné a velmi levné sušidlo na místech, kde je nutné zabránit zvýšené vzdušné vlhkosti. |
* Je používán jako relativně účinné a velmi levné sušidlo na místech, kde je nutné zabránit zvýšené vzdušné vlhkosti. |
||
* Je používán jako [[elektrický izolant]]. |
|||
* Je používám ve stavebnictví jako součást hořečnatých pojiv (zejména tzv. [[Sorelův cement|Sorelova cementu]]) s protipožárním účinkem. |
|||
* Je používán sportovci (atlety, horolezci, gymnasty, vzpěrači) pro zamezení pocení rukou. |
|||
* Průmyslově se využívá při zpracovávání kůže jako zásada při činění kůží [[chromany]]. |
|||
* Používá se pro výrobu nátěrových hmot, zejména těch s žádanou vysokou bělostí (v ČR typicky např. Prolux Arktik (Primalex Polar používá [[síran barnatý]] - BaSO<sub>4</sub>)). |
|||
== Rizika == |
|||
* Je používán jako elektrický izolant. |
|||
Inhalace jemného prachu oxidu hořečnatého může způsobit poškození [[plíce|plic]].{{Doplňte zdroj}} Může působit dráždivě na sliznice očí a zažívacího traktu. |
|||
== Literatura == |
|||
* Je používám jako protipožární složka nehořlavých stavebních materiálů. |
|||
* {{Citace monografie | příjmení = VOHLÍDAL | jméno = Jiří | příjmení2 = ŠTULÍK | jméno2 = Karel | příjmení3 = JULÁK | jméno3 = Alois | rok = 1999 | titul = Chemické a analytické tabulky | vydavatel = Grada Publishing | místo = Praha | isbn = 80-7169-855-5 | vydání = 1}} |
|||
* Je používán horolezci pro zamezení pocení rukou. |
|||
== Externí odkazy == |
|||
* Průmyslově se využívá při zpracovávání kůže jako zásada při činění kůží [[chroman|chromany]]. |
|||
* {{Commonscat}} |
|||
{{Oxidy II.}} |
|||
{{Anorganické soli hořečnaté}} |
|||
{{Autoritní data}} |
|||
==Rizika== |
|||
Inhalace jemného prachu oxidu hořečnatého může způsobit poškození plic. Může působit dráždivě na sliznice očí a zažívacího traktu. |
|||
{{Pahýl - anorganika}} |
|||
[[Kategorie:Antacida]] |
[[Kategorie:Antacida]] |
||
[[Kategorie:Oxidy|Hořečnatý]] |
|||
[[Kategorie:Hořečnaté sloučeniny]] |
|||
[[ca:Òxid de magnesi]] |
|||
[[da:Magnesiumoxid]] |
|||
[[de:Magnesiumoxid]] |
|||
[[en:Magnesium oxide]] |
|||
[[es:Magnesia (mineral)]] |
|||
[[fr:Oxyde de magnésium]] |
|||
[[it:Ossido di magnesio]] |
|||
[[hu:Magnézium-oxid]] |
|||
[[nl:Magnesiumoxide]] |
|||
[[ja:酸化マグネシウム]] |
|||
[[no:Magnesiumoksid]] |
|||
[[nn:Magnesiumoksid]] |
|||
[[pl:Tlenek magnezu]] |
|||
[[pt:Óxido de magnésio]] |
|||
[[qu:Qunta]] |
|||
[[ru:Оксид магния]] |
|||
[[simple:Magnesium oxide]] |
|||
[[sk:Oxid horečnatý]] |
|||
[[sr:Магнезијум оксид]] |
|||
[[sv:Magnesiumoxid]] |
|||
[[vi:Ôxít magiê]] |
|||
[[zh:氧化镁]] |
Aktuální verze z 7. 8. 2021, 06:26
oxid hořečnatý | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | oxid hořečnatý |
Triviální název | pálená magnézie |
Anglický název | Magnesium oxide |
Německý název | Magnesiumoxid |
Sumární vzorec | MgO |
Vzhled | bílý krystalický prášek |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 1309-48-4 |
PubChem | 14792 |
SMILES | [Mg](=O) |
Číslo RTECS | OM3850000 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 40,304 g/mol |
Teplota tání | 2 800 °C |
Teplota varu | 3 600 °C |
Hustota | 3,576 g/cm³ 3,55–3,68 g/cm³ (makrokrystalický) |
Index lomu | nD= 1,736 |
Tvrdost | 5,5 (makrokrystalický) |
Rozpustnost ve vodě | 0,000 62 g/100 ml (0 °C) 0,008 6 g/100 ml (30 °C) |
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | kyseliny |
Relativní permitivita εr | 8,2 |
Součinitel tepelné vodivosti | 36,7 Wm−1K−1 (37,8 °C) 31,8 Wm−1K−1 (93,3 °C) 27,7 Wm−1K−1 (149 °C) makrokrystalický 46,2 Wm−1K−1 (37,8 °C) 38,9 Wm−1K−1 (93,3 °C) 33,7 Wm−1K−1 (149 °C) |
Měrná magnetická susceptibilita | −2,522×10−6 cm3g−1 |
Struktura | |
Krystalová struktura | kubická plošně centrovaná (makrokrystalický) |
Hrana krystalové mřížky | makrokrystalický a= 421,2 pm |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −598,26 kJ/mol −601,99 kJ/mol (makrokrystalický) |
Standardní molární entropie S° | 27,9 JK−1mol−1 27,0 JK−1mol−1 (makrokrystalický) |
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −566,24 kJ/mol −569,71 kJ/mol (makrokrystalický) |
Izobarické měrné teplo cp | 0,935 JK−1g−1 0,922 JK−1g−1 (makrokrystalický) |
Bezpečnost | |
R-věty | R36, R37, R38 |
NFPA 704 | 0
1
0
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Oxid hořečnatý je bílá krystalická látka vyskytující se v přírodě jako minerál periklas. Jeho empirický vzorec je MgO. Oxid hořečnatý je snadno připravitelný spálením hořčíkové pásky (tenký hořčíkový plech) hořící na vzduchu oslnivě bílým plamenem. Reakcí vzniká bílý hygroskopický prášek. Ten se v přítomnosti vzdušné vlhkosti postupně přeměňuje na hydroxid hořečnatý (MgO + H2O → Mg(OH)2). Vzniklý hydroxid lze převést zpět na oxid hořečnatý zahřátím na vysokou teplotu. Oxid hořečnatý je spolu se síranem barnatým látkou s nejvyšší odrazivostí (96–98%).[zdroj?!]
Použití
[editovat | editovat zdroj]- V medicíně je oxid hořečnatý používán jako antacidum při pálení žáhy a překyselení žaludku. Slouží také jako zdroj hořčíku a laxativum.
- Je používán jako relativně účinné a velmi levné sušidlo na místech, kde je nutné zabránit zvýšené vzdušné vlhkosti.
- Je používán jako elektrický izolant.
- Je používám ve stavebnictví jako součást hořečnatých pojiv (zejména tzv. Sorelova cementu) s protipožárním účinkem.
- Je používán sportovci (atlety, horolezci, gymnasty, vzpěrači) pro zamezení pocení rukou.
- Průmyslově se využívá při zpracovávání kůže jako zásada při činění kůží chromany.
- Používá se pro výrobu nátěrových hmot, zejména těch s žádanou vysokou bělostí (v ČR typicky např. Prolux Arktik (Primalex Polar používá síran barnatý - BaSO4)).
Rizika
[editovat | editovat zdroj]Inhalace jemného prachu oxidu hořečnatého může způsobit poškození plic.[zdroj?] Může působit dráždivě na sliznice očí a zažívacího traktu.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu oxid hořečnatý na Wikimedia Commons