Přeskočit na obsah

Oxid hořečnatý: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Použití: + barvy
verze 20319599 uživatele 37.221.249.96 (diskuse) zrušena
značka: vrácení zpět
 
(Není zobrazeno 24 mezilehlých verzí od 17 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox Chemická sloučenina
{{Infobox - chemická sloučenina
|Název=oxid hořečnatý
| název = oxid hořečnatý
|Obrázek=[[Soubor:Magnesium oxide.jpg|200px]]
| obrázek = Magnesium oxide.jpg
| velikost obrázku = 200px
|Systematický název= oxid hořečnatý
| systematický název = oxid hořečnatý
|Anglický název=Magnesium oxide
|Německý název=Magnesiumoxid
| triviální název = pálená magnézie
| anglický název = Magnesium oxide
|Sumární vzorec=MgO
| německý název = Magnesiumoxid
|Vzhled=bílý krystalický prášek
| sumární vzorec = MgO

| vzhled = bílý [[krystal]]ický prášek
|Číslo CAS=1309-48-4
| číslo CAS = 1309-48-4
|SMILES=[Mg](=O)
| SMILES = [Mg](=O)
|PubChem= 14792
| PubChem = 14792
|Číslo RTECS= OM3850000
| číslo RTECS = OM3850000

|Molární hmotnost= 40,304 g/mol
| molární hmotnost = 40,304 g/mol
|Teplota tání= 2 800 °C
| teplota tání = 2 800 °C
|Teplota varu= 3 600 °C
| teplota varu = 3 600 °C
|Hustota= 3,576&nbsp;g/cm³ <br /> 3,55-3,68&nbsp;g/cm³ (''makrokrystalický'')
| hustota = 3,576&nbsp;g/cm³ <br /> 3,55–3,68&nbsp;g/cm³ (''makrokrystalický'')
|Tvrdost= 5,5 (''makrokrystalický'')
| tvrdost = 5,5 (''makrokrystalický'')
|Rozpustnost= 0,000&nbsp;62&nbsp;g/100&nbsp;ml (''0&nbsp;°C'')<br /> 0,008&nbsp;6&nbsp;g/100&nbsp;ml (''30&nbsp;°C'')
| rozpustnost = 0,000&nbsp;62&nbsp;g/100&nbsp;ml (''0&nbsp;°C'')<br /> 0,008&nbsp;6&nbsp;g/100&nbsp;ml (''30&nbsp;°C'')
|Rozpustnost polární= [[kyseliny]]
| rozpustnost polární = [[kyseliny]]
|Index lomu= ''n''<sub>D</sub>= 1,736
| index lomu = ''n''<sub>D</sub>= 1,736
|Relativní permitivita= 8,2
| relativní permitivita = 8,2
|Měrná magnetická susceptibilita= -2,522&middot;10<sup>-6</sup>&nbsp;cm<sup>3</sup>g<sup>-1</sup>
| měrná magnetická susceptibilita = −2,522×10<sup>−6</sup>&nbsp;cm<sup>3</sup>g<sup>−1</sup>
|Součinitel tepelné vodivosti= 36,7&nbsp;Wm<sup>-1</sup>K<sup>-1</sup> (''37,8&nbsp;°C'')<br /> 31,8&nbsp;Wm<sup>-1</sup>K<sup>-1</sup> (''93,3&nbsp;°C'')<br /> 27,7&nbsp;Wm<sup>-1</sup>K<sup>-1</sup> (''149&nbsp;°C'')<br /> '''makrokrystalický'''<br />46,2&nbsp;Wm<sup>-1</sup>K<sup>-1</sup> (''37,8&nbsp;°C'')<br /> 38,9&nbsp;Wm<sup>-1</sup>K<sup>-1</sup> (''93,3&nbsp;°C'')<br /> 33,7&nbsp;Wm<sup>-1</sup>K<sup>-1</sup> (''149&nbsp;°C'')
| součinitel tepelné vodivosti = 36,7&nbsp;Wm<sup>−1</sup>K<sup>−1</sup> (''37,8&nbsp;°C'')<br /> 31,8&nbsp;Wm<sup>−1</sup>K<sup>−1</sup> (''93,3&nbsp;°C'')<br /> 27,7&nbsp;Wm<sup>−1</sup>K<sup>−1</sup> (''149&nbsp;°C'')<br /> '''makrokrystalický'''<br />46,2&nbsp;Wm<sup>−1</sup>K<sup>−1</sup> (''37,8&nbsp;°C'')<br /> 38,9&nbsp;Wm<sup>−1</sup>K<sup>−1</sup> (''93,3&nbsp;°C'')<br /> 33,7&nbsp;Wm<sup>−1</sup>K<sup>−1</sup> (''149&nbsp;°C'')
| krystalová struktura = kubická plošně centrovaná (''makrokrystalický'')

| hrana mřížky = '''makrokrystalický'''<br /> a= 421,2&nbsp;pm
|Struktura=zobrazit
|Krystalová struktura= kubická plošně centrovaná (''makrokrystalický'')
| standardní slučovací entalpie = −598,26&nbsp;kJ/mol<br /> −601,99&nbsp;kJ/mol (''makrokrystalický'')
| standardní molární entropie = 27,9&nbsp;JK<sup>−1</sup>mol<sup>−1</sup><br /> 27,0&nbsp;JK<sup>−1</sup>mol<sup>−1</sup> (''makrokrystalický'')
|Hrana mřížky= '''makrokrystalický'''<br /> a= 421,2&nbsp;pm
| standardní slučovací Gibbsova energie = −566,24&nbsp;kJ/mol<br /> −569,71&nbsp;kJ/mol (''makrokrystalický'')

| izobarické měrné teplo = 0,935&nbsp;JK<sup>−1</sup>g<sup>−1</sup><br /> 0,922&nbsp;JK<sup>−1</sup>g<sup>−1</sup> (''makrokrystalický'')
|Termodynamické vlastnosti=zobrazit
| R-věty = {{R|36}}, {{R|37}}, {{R|38}}
|Standardní slučovací entalpie = -598,26&nbsp;kJ/mol<br /> -601,99&nbsp;kJ/mol (''makrokrystalický'')
| NFPA 704 = {{NFPA 704
|Standardní molární entropie = 27,9&nbsp;JK<sup>-1</sup>mol<sup>-1</sup><br /> 27,0&nbsp;JK<sup>-1</sup>mol<sup>-1</sup> (''makrokrystalický'')
| zdraví = 1
|Standardní slučovací Gibbsova energie= -566,24&nbsp;kJ/mol<br /> -569,71&nbsp;kJ/mol (''makrokrystalický'')
| hořlavost = 0
|Izobarické měrné teplo= 0,935&nbsp;JK<sup>-1</sup>g<sup>-1</sup><br /> 0,922&nbsp;JK<sup>-1</sup>g<sup>-1</sup> (''makrokrystalický'')
| reaktivita = 0

| ostatní rizika =
|Bezpečnost=zobrazit
}}
|R-věty= {{R|36}}, {{R|37}}, {{R|38}}
|NFPA 704={{NFPA 704
|Zdraví=1
|Hořlavost=0
|Reaktivita=0
|Ostatní rizika=}}
}}
}}
'''Oxid hořečnatý''' je bílá krystalická látka vyskytující se v přírodě jako minerál [[periklas]]. Jeho empirický vzorec je [[hořčík|Mg]][[kyslík|O]]. Oxid hořečnatý je snadno připravitelný spálením hořčíkové pásky (tenký hořčíkový plech) hořící na vzduchu oslnivě bílým plamenem. Reakcí vzniká bílý [[hygroskopie|hygroskopický]] prášek. Ten se v přítomnosti vzdušné vlhkosti postupně přeměňuje na [[hydroxid hořečnatý]] (MgO + H<sub>2</sub>O → Mg(OH)<sub>2</sub>). Vzniklý hydroxid lze převést zpět na oxid hořečnatý zahřátím na vysokou teplotu. Oxid hořečnatý je spolu se [[síran barnatý|síranem barnatým]] látkou s nejvyšší [[odrazivost]]í (96–98%).{{Fakt/dne|20101108141549}}

'''Oxid hořečnatý''' je bílá krystalická látka vyskytující se v přírodě jako minerál [[periklas]]. Jeho empirický vzorec je [[hořčík|Mg]][[kyslík|O]]. Oxid hořečnatý je snadno připravitelný spálením hořčíkové pásky (tenký hořčíkový plech) hořící na vzduchu oslnivě bílým plamenem. Reakcí vzniká bílý [[hygroskopicita|hygroskopický]] prášek. Ten se v přítomnosti vzdušné vlhkosti postupně přeměňuje na [[hydroxid hořečnatý]] (MgO + H<sub>2</sub>O → Mg(OH)<sub>2</sub>). Vzniklý hydroxid lze převést zpět na oxid hořečnatý zahřátím na vysokou teplotu. Oxid hořečnatý je spolu se [[síran barnatý|síranem barnatým]] látkou s nejvyšší [[odrazivost]]í (96-98%).{{Fakt/dne|20101108141549}}


== Použití ==
== Použití ==


* V medicíně je oxid hořečnatý používán jako [[antacidum]] při pálení žáhy a překyselení žaludku. Slouží také jako zdroj hořčíku a [[laxativum]].
* V medicíně je oxid hořečnatý používán jako [[antacida|antacidum]] při pálení žáhy a překyselení žaludku. Slouží také jako zdroj hořčíku a [[laxativum]].
* Je používán jako relativně účinné a velmi levné sušidlo na místech, kde je nutné zabránit zvýšené vzdušné vlhkosti.
* Je používán jako relativně účinné a velmi levné sušidlo na místech, kde je nutné zabránit zvýšené vzdušné vlhkosti.
* Je používán jako [[elektrický izolant]].
* Je používán jako [[elektrický izolant]].
* Je používám ve stavebnictví jako součást hořečnatých pojiv (zejména tzv. [[Sorelův cement|Sorelova cementu]]) s protipožárním účinkem.
* Je používám jako protipožární složka nehořlavých stavebních materiálů.
* Je používán horolezci pro zamezení pocení rukou.{{Doplňte zdroj}}
* Je používán sportovci (atlety, horolezci, gymnasty, vzpěrači) pro zamezení pocení rukou.
* Průmyslově se využívá při zpracovávání kůže jako zásada při činění kůží [[chromany]].
* Průmyslově se využívá při zpracovávání kůže jako zásada při činění kůží [[chromany]].
* Používá se pro výrobu nátěrových hmot, zejména těch s žádanou vysokou bělostí (v ČR typicky např.Primalex Polar).
* Používá se pro výrobu nátěrových hmot, zejména těch s žádanou vysokou bělostí (v ČR typicky např. Prolux Arktik (Primalex Polar používá [[síran barnatý]] - BaSO<sub>4</sub>)).


== Rizika ==
== Rizika ==
Inhalace jemného prachu oxidu hořečnatého může způsobit poškození [[plíce|plic]].{{Doplňte zdroj}} Může působit dráždivě na sliznice očí a zažívacího traktu.
Inhalace jemného prachu oxidu hořečnatého může způsobit poškození [[plíce|plic]].{{Doplňte zdroj}} Může působit dráždivě na sliznice očí a zažívacího traktu.


== Literatura ==
== Literatura ==


* {{Citace monografie | příjmení = VOHLÍDAL | jméno = Jiří | příjmení2 = ŠTULÍK | jméno2 = Karel | příjmení3 = JULÁK | jméno3 = Alois | rok = 1999 | titul = Chemické a analytické tabulky | vydavatel = Grada Publishing | místo = Praha | isbn = 80-7169-855-5 | vydání = 1}}
* {{Citace monografie | příjmení = VOHLÍDAL | jméno = Jiří | příjmení2 = ŠTULÍK | jméno2 = Karel | příjmení3 = JULÁK | jméno3 = Alois | rok = 1999 | titul = Chemické a analytické tabulky | vydavatel = Grada Publishing | místo = Praha | isbn = 80-7169-855-5 | vydání = 1}}


== Externí odkazy ==
{{Pahýl}}
* {{Commonscat}}


{{Oxidy II.}}
{{Oxidy II.}}
{{Anorganické soli hořečnaté}}

{{Autoritní data}}


[[Kategorie:Antacida]]
[[Kategorie:Antacida]]
[[Kategorie:Oxidy|Hořečnatý]]
[[Kategorie:Oxidy|Hořečnatý]]
[[Kategorie:Hořečnaté sloučeniny]]
[[Kategorie:Hořečnaté sloučeniny]]

[[ca:Òxid de magnesi]]
[[da:Magnesiumoxid]]
[[de:Magnesiumoxid]]
[[en:Magnesium oxide]]
[[fa:منیزیم اکسید]]
[[fr:Oxyde de magnésium]]
[[hu:Magnézium-oxid]]
[[it:Ossido di magnesio]]
[[ja:酸化マグネシウム]]
[[ko:산화 마그네슘]]
[[nl:Magnesiumoxide]]
[[nn:Magnesiumoksid]]
[[no:Magnesiumoksid]]
[[pl:Tlenek magnezu]]
[[pt:Óxido de magnésio]]
[[qu:Qunta]]
[[ru:Оксид магния]]
[[simple:Magnesium oxide]]
[[sk:Oxid horečnatý]]
[[sl:Magnezijev oksid]]
[[sr:Магнезијум оксид]]
[[sv:Magnesiumoxid]]
[[uk:Оксид магнію]]
[[vi:Magiê ôxít]]
[[zh:氧化镁]]

Aktuální verze z 7. 8. 2021, 06:26

oxid hořečnatý
Obecné
Systematický názevoxid hořečnatý
Triviální názevpálená magnézie
Anglický názevMagnesium oxide
Německý názevMagnesiumoxid
Sumární vzorecMgO
Vzhledbílý krystalický prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS1309-48-4
PubChem14792
SMILES[Mg](=O)
Číslo RTECSOM3850000
Vlastnosti
Molární hmotnost40,304 g/mol
Teplota tání2 800 °C
Teplota varu3 600 °C
Hustota3,576 g/cm³
3,55–3,68 g/cm³ (makrokrystalický)
Index lomunD= 1,736
Tvrdost5,5 (makrokrystalický)
Rozpustnost ve vodě0,000 62 g/100 ml (0 °C)
0,008 6 g/100 ml (30 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
kyseliny
Relativní permitivita εr8,2
Součinitel tepelné vodivosti36,7 Wm−1K−1 (37,8 °C)
31,8 Wm−1K−1 (93,3 °C)
27,7 Wm−1K−1 (149 °C)
makrokrystalický
46,2 Wm−1K−1 (37,8 °C)
38,9 Wm−1K−1 (93,3 °C)
33,7 Wm−1K−1 (149 °C)
Měrná magnetická susceptibilita−2,522×10−6 cm3g−1
Struktura
Krystalová strukturakubická plošně centrovaná (makrokrystalický)
Hrana krystalové mřížkymakrokrystalický
a= 421,2 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−598,26 kJ/mol
−601,99 kJ/mol (makrokrystalický)
Standardní molární entropie S°27,9 JK−1mol−1
27,0 JK−1mol−1 (makrokrystalický)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−566,24 kJ/mol
−569,71 kJ/mol (makrokrystalický)
Izobarické měrné teplo cp0,935 JK−1g−1
0,922 JK−1g−1 (makrokrystalický)
Bezpečnost
R-větyR36, R37, R38
NFPA 704
0
1
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid hořečnatý je bílá krystalická látka vyskytující se v přírodě jako minerál periklas. Jeho empirický vzorec je MgO. Oxid hořečnatý je snadno připravitelný spálením hořčíkové pásky (tenký hořčíkový plech) hořící na vzduchu oslnivě bílým plamenem. Reakcí vzniká bílý hygroskopický prášek. Ten se v přítomnosti vzdušné vlhkosti postupně přeměňuje na hydroxid hořečnatý (MgO + H2O → Mg(OH)2). Vzniklý hydroxid lze převést zpět na oxid hořečnatý zahřátím na vysokou teplotu. Oxid hořečnatý je spolu se síranem barnatým látkou s nejvyšší odrazivostí (96–98%).[zdroj⁠?!]

  • V medicíně je oxid hořečnatý používán jako antacidum při pálení žáhy a překyselení žaludku. Slouží také jako zdroj hořčíku a laxativum.
  • Je používán jako relativně účinné a velmi levné sušidlo na místech, kde je nutné zabránit zvýšené vzdušné vlhkosti.
  • Je používán jako elektrický izolant.
  • Je používám ve stavebnictví jako součást hořečnatých pojiv (zejména tzv. Sorelova cementu) s protipožárním účinkem.
  • Je používán sportovci (atlety, horolezci, gymnasty, vzpěrači) pro zamezení pocení rukou.
  • Průmyslově se využívá při zpracovávání kůže jako zásada při činění kůží chromany.
  • Používá se pro výrobu nátěrových hmot, zejména těch s žádanou vysokou bělostí (v ČR typicky např. Prolux Arktik (Primalex Polar používá síran barnatý - BaSO4)).

Inhalace jemného prachu oxidu hořečnatého může způsobit poškození plic.[zdroj?] Může působit dráždivě na sliznice očí a zažívacího traktu.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]