Oxid hořečnatý: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění infoboxu + zdroj |
m Robot automaticky nahradil text: (-|Měrná vodivost= +|Měrná magnetická susceptibilita=, -Sm<sup>-1</sup> +10<sup>-6</sup> cm<sup>3</sup> g<sup>-1</sup>); kosmetické úpravy |
||
| Řádek 18: | Řádek 18: | ||
|Hustota= 3,576 g/cm³ <br /> 3,55-3,68 g/cm³ (''makrokrystalický'') |
|Hustota= 3,576 g/cm³ <br /> 3,55-3,68 g/cm³ (''makrokrystalický'') |
||
|Tvrdost= 5,5 (''makrokrystalický'') |
|Tvrdost= 5,5 (''makrokrystalický'') |
||
|Rozpustnost= 0,000 62 g/100 ml (''0 |
|Rozpustnost= 0,000 62 g/100 ml (''0 °C'')<br /> 0,008 6 g/100 ml (''30 °C'') |
||
|Rozpustnost polární= [[kyseliny]] |
|Rozpustnost polární= [[kyseliny]] |
||
|Index lomu= ''n''<sub>D</sub>= 1,736 |
|Index lomu= ''n''<sub>D</sub>= 1,736 |
||
|Relativní permitivita= 8,2 |
|Relativní permitivita= 8,2 |
||
|Měrná |
|Měrná magnetická susceptibilita= -2,522 10<sup>-6</sup> cm<sup>3</sup> g<sup>-1</sup> |
||
|Součinitel tepelné vodivosti= 36,7 W m<sup>-1</sup> K<sup>-1</sup> (''37,8 |
|Součinitel tepelné vodivosti= 36,7 W m<sup>-1</sup> K<sup>-1</sup> (''37,8 °C'')<br /> 31,8 W m<sup>-1</sup> K<sup>-1</sup> (''93,3 °C'')<br /> 27,7 W m<sup>-1</sup> K<sup>-1</sup> (''149 °C'')<br /> '''makrokrystalický'''<br />46,2 W m<sup>-1</sup> K<sup>-1</sup> (''37,8 °C'')<br /> 38,9 W m<sup>-1</sup> K<sup>-1</sup> (''93,3 °C'')<br /> 33,7 W m<sup>-1</sup> K<sup>-1</sup> (''149 °C'') |
||
|Struktura=zobrazit |
|Struktura=zobrazit |
||
Verze z 18. 12. 2011, 21:45
Šablona:Infobox Chemická sloučenina
Oxid hořečnatý je bílá krystalická látka vyskytující se v přírodě jako minerál periklas. Jeho empirický vzorec je MgO. Oxid hořečnatý je snadno připravitelný spálením hořčíkové pásky (tenký hořčíkový plech) hořící na vzduchu oslnivě bílým plamenem. Reakcí vzniká bílý hygroskopický prášek. Ten se v přítomnosti vzdušné vlhkosti postupně přeměňuje na hydroxid hořečnatý (MgO + H2O → Mg(OH)2). Vzniklý hydroxid lze převést zpět na oxid hořečnatý zahřátím na vysokou teplotu. Oxid hořečnatý je spolu se síranem barnatým látkou s nejvyšší odrazivostí (96-98%).[zdroj?!]
Použití
- V medicíně je oxid hořečnatý používán jako antacidum při pálení žáhy a překyselení žaludku. Slouží také jako zdroj hořčíku a laxativum.
- Je používán jako relativně účinné a velmi levné sušidlo na místech, kde je nutné zabránit zvýšené vzdušné vlhkosti.
- Je používán jako elektrický izolant.
- Je používám jako protipožární složka nehořlavých stavebních materiálů.
- Je používán horolezci pro zamezení pocení rukou.[zdroj?]
- Průmyslově se využívá při zpracovávání kůže jako zásada při činění kůží chromany.
Rizika
Inhalace jemného prachu oxidu hořečnatého může způsobit poškození plic.[zdroj?] Může působit dráždivě na sliznice očí a zažívacího traktu.
Literatura
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.