Teplota vznícení: Porovnání verzí
m Robot automaticky nahradil text: (-[Ff]yzikálně-chemický pahýl +Pahýl - fyzikální chemie) |
m robot: přidáno {{Autoritní data}} |
||
| (Není zobrazeno 29 mezilehlých verzí od 21 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
! Teplotní třída || Teplota vznícení (°C) || Příklad s uvedením teploty vznícení |
! Teplotní třída || Teplota vznícení (°C) || Příklad s uvedením teploty vznícení |
||
|- |
|- |
||
| T1 || nad 450 ||[[aceton]] ( |
| T1 || nad 450 ||[[aceton]] (465) |
||
|- |
|- |
||
| T2 || nad 300 do 450 || [[butanol]] (408) |
| T2 || nad 300 do 450 || [[butanol]] (408) |
||
| Řádek 12: | Řádek 12: | ||
| T3 || nad 200 do 300 || [[n-heptan]] (215) |
| T3 || nad 200 do 300 || [[n-heptan]] (215) |
||
|- |
|- |
||
| T4 || nad 135 do 200 ||[[ |
| T4 || nad 135 do 200 || [[acetaldehyd]] (140) |
||
|- |
|- |
||
| T5 || nad 100 do 135 || [[sirouhlík]] (102) |
| T5 || nad 100 do 135 || [[sirouhlík]] (102) |
||
| Řádek 22: | Řádek 22: | ||
Nutnost znalosti této teploty lze ilustrovat například těmito údaji: |
Nutnost znalosti této teploty lze ilustrovat například těmito údaji: |
||
* teplota vznícení látek běžně užívaných v průmyslu začíná již kolem 100 |
* teplota vznícení látek běžně užívaných v průmyslu začíná již kolem 100 °C ([[sirouhlík]], [[acetaldehyd]], ropné produkty s vysokou molekulovou hmotností) |
||
* teplota vysokotlaké přehřáté páry může být vyšší než 450 |
* teplota vysokotlaké přehřáté páry může být vyšší než 450 °C, povrchová teplota zařízení ve zvláštních provozech (krakovací jednotky) mohou být ještě vyšší. |
||
Teplota vznícení se může vlivem různých materiálů, ve srovnání s laboratorními podmínkami zkoušky, značně měnit. Například [[hydrazin]] s teplotou vznícení 270 |
Teplota vznícení se může vlivem různých materiálů, ve srovnání s laboratorními podmínkami zkoušky, značně měnit. Například [[hydrazin]] s teplotou vznícení 270 °C se může ve [[koroze|zkorodovaném]] [[ocel]]ovém potrubí vznítit i za běžné teploty. |
||
== Tuhé látky == |
|||
U tuhých hořlavých látek se určuje '''teplota vznícení SIT''' ''(self ignition temperature''), která je definována jako nejnižší teplota vzduchu, proudícího kolem vzorku, při které dojde k samostatnému zapálení vzorku nebo produktů jeho rozkladu bez přítomnosti vnějšího zápalného zdroje. Pro její laboratorní určení se zpravidla užívá Setchkinova odporová pec. |
U tuhých hořlavých látek se určuje '''teplota vznícení SIT''' ''(self ignition temperature''), která je definována jako nejnižší teplota vzduchu, proudícího kolem vzorku, při které dojde k samostatnému zapálení vzorku nebo produktů jeho rozkladu bez přítomnosti vnějšího zápalného zdroje. Pro její laboratorní určení se zpravidla užívá [[Setchkinova odporová pec]]. |
||
== Externí odkazy == |
|||
{{Pahýl - fyzikální chemie}} |
|||
https://web.archive.org/web/20121201113658/http://sdh-olesnik.blog.cz/1102/teplota-vzniceni |
|||
{{Pahýl}} |
|||
{{Autoritní data}} |
|||
[[Kategorie:Požární ochrana]] |
[[Kategorie:Požární ochrana]] |
||
[[sv:Självantändning#Självantändningspunkt]] |
|||
[[da:Selvantændelsestemperatur]] |
|||
[[de:Zündtemperatur]] |
|||
[[en:Autoignition temperature]] |
|||
[[fi:Itsesyttymislämpötila]] |
|||
[[fr:Point d’auto-inflammation]] |
|||
[[id:Temperatur autosulutan]] |
|||
[[it:Temperatura di autoignizione]] |
|||
[[lt:Savaiminio užsiliepsnojimo temperatūra]] |
|||
[[nl:Ontbindingstemperatuur]] |
|||
[[no:Tenntemperatur]] |
|||
[[pl:Temperatura samozapłonu]] |
|||
[[pt:Temperatura de auto-ignição]] |
|||
[[ru:Температура самовоспламенения]] |
|||
[[sk:Teplota vznietenia]] |
|||
[[uk:Температура самозаймання]] |
|||
Aktuální verze z 8. 8. 2021, 19:51
Teplota vznícení je nejnižší teplota, při které se optimální směs par nebo plynů dané látky se vzduchem za předepsaných podmínek vznítí. Za vznícení se považuje začátek chemické reakce směsi plynu nebo páry se vzduchem za objevení otevřeného plamene (začátek hoření). Při stanovení teploty vznícení se vznícení vyvolá pouze působením tepla, nikoliv iniciačním zdrojem (plamenem nebo jiskrou).
Teplota vznícení je kritériem pro zařazení látek do teplotních tříd podle ČSN 33 0371 za účelem správného provedení elektrických rozvodů v prostředí s nebezpečím výbuchu
| Teplotní třída | Teplota vznícení (°C) | Příklad s uvedením teploty vznícení |
|---|---|---|
| T1 | nad 450 | aceton (465) |
| T2 | nad 300 do 450 | butanol (408) |
| T3 | nad 200 do 300 | n-heptan (215) |
| T4 | nad 135 do 200 | acetaldehyd (140) |
| T5 | nad 100 do 135 | sirouhlík (102) |
| T6 | nad 85 do 100 | ethylnitrit (90) |
Hodnota teploty vznícení má však i širší význam, neboť představuje teplotu, která je nebezpečná pro vznícení směsi hořlavých plynů nebo par i od jiných zdrojů, např. zahřáté části strojů, tepelné výměníky a rozvody.
Nutnost znalosti této teploty lze ilustrovat například těmito údaji:
- teplota vznícení látek běžně užívaných v průmyslu začíná již kolem 100 °C (sirouhlík, acetaldehyd, ropné produkty s vysokou molekulovou hmotností)
- teplota vysokotlaké přehřáté páry může být vyšší než 450 °C, povrchová teplota zařízení ve zvláštních provozech (krakovací jednotky) mohou být ještě vyšší.
Teplota vznícení se může vlivem různých materiálů, ve srovnání s laboratorními podmínkami zkoušky, značně měnit. Například hydrazin s teplotou vznícení 270 °C se může ve zkorodovaném ocelovém potrubí vznítit i za běžné teploty.
Tuhé látky
[editovat | editovat zdroj]U tuhých hořlavých látek se určuje teplota vznícení SIT (self ignition temperature), která je definována jako nejnižší teplota vzduchu, proudícího kolem vzorku, při které dojde k samostatnému zapálení vzorku nebo produktů jeho rozkladu bez přítomnosti vnějšího zápalného zdroje. Pro její laboratorní určení se zpravidla užívá Setchkinova odporová pec.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]https://web.archive.org/web/20121201113658/http://sdh-olesnik.blog.cz/1102/teplota-vzniceni
