Přeskočit na obsah

Robert Musil: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnání
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Rotlink (diskuse | příspěvky)
4 782 editací
m fixing dead links
Grammar
 
(Není zobrazeno 45 mezilehlých verzí od 28 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - spisovatel
[[Soubor:Robert Musil 1900.jpg|thumb|Robert Musil kolem roku 1900]]
| místo narození = [[Klagenfurt]]<br />{{Vlajka a název|Rakousko-Uhersko}}
'''Robert Musil''' ({{IPA|/ˈmuːz.ɪl/}}, {{IPA|/ˈmuːs.ɪl/}}; [[6. listopad]]u [[1880]] [[Klagenfurt]] – [[15. duben|15.&nbsp;dubna]] [[1942]] [[Ženeva]]) byl [[Rakousko|rakouský]] romanopisec, dramatik a esejista. Jeho monumentální nedokončený román ''[[Muž bez vlastností|Der Mann ohne Eigenschaften]]'' (''[[Muž bez vlastností]]'') je pro svou intelektuální hloubku a vysokou literární úroveň řazen na roveň dílu [[Marcel Proust|Marcela Prousta]] či [[James Joyce|Jamese Joyce]].
| místo úmrtí = [[Ženeva]]<br />{{Vlajka a název|Švýcarsko}}
}}
'''Robert Musil''' ({{IPA|/ˈmuːz.ɪl/}}, {{IPA|/ˈmuːs.ɪl/}}; ([[6. listopad]]u [[1880]] [[Klagenfurt]]<ref name="matrikaN">[https://data.matricula-online.eu/cs/oesterreich/gurk/klagenfurt-st-ruprecht/K24_016-1/?pg=25 Matriční záznam o narození a křtu] farnosti při kostele sv. Ruprechta v Klagenfurtu, Korutany</ref> – [[15. duben|15.&nbsp;dubna]] [[1942]] [[Ženeva]]) byl [[Rakousko|rakouský]] romanopisec, dramatik a esejista. Jeho monumentální nedokončený román ''[[Muž bez vlastností]]'' (''Der Mann ohne Eigenschaften'') je pro svou intelektuální hloubku a vysokou literární úroveň řazen na roveň dílu [[Marcel Proust|Marcela Prousta]] či [[James Joyce|Jamese Joyce]].{{doplňte zdroj}}


Narodil se v [[Korutansko|korutanském]] [[Klagenfurt]]u, velkou část života strávil ve [[Vídeň|Vídni]] či v [[Berlín]]ě. Zemřel v emigraci ve [[Švýcarsko|švýcarské]] [[Ženeva|Ženevě]].
Narodil se v [[Korutany|korutanském]] [[Klagenfurt]]u, velkou část života strávil ve [[Vídeň|Vídni]] či v [[Berlín]]ě. Zemřel v emigraci ve [[Švýcarsko|švýcarské]] [[Ženeva|Ženevě]].


== Život ==
== Život ==


=== Dětství a raná léta ===
=== Dětství a raná léta ===
[[Soubor:Robert Musil, pamětní deska, Brno.JPG|thumb|right|200px|Pamětní deska na Roberta Musila na brněnském domě v Jaselské ulici]]
[[Soubor:Robert Musil, pamětní deska, Brno.JPG|náhled|vpravo|Pamětní deska na Roberta Musila na brněnském domě v Jaselské ulici]]
Narodil se roku 1880 v Klagenfurtu do rodiny inženýra a pozdějšího profesora brněnské [[Německá vysoká škola technická v Brně|Technické univerzity]] Alfreda Musila (1846–1924) a jeho manželky Herminy, rozené Bergauerové (1853–1924).<ref name="matrikaN" /> Několik měsíců po Robertově narození se rodina přestěhovala do [[Chomutov]]a, kde Alfred Musil působil jako ředitel C. k. odborné školy strojně-řemeslnické s učebními dílnami (K. k. Maschinegewerbliche Fachschule mit Lehrwerkstätten), předchůdkyně dnešní Střední průmyslové školy.<ref>{{Citace monografie
Narodil se do rodiny inženýra a profesora brněnské Technické univerzity Alfreda a Herminy Musilových. Musil jako dítě byl velmi samotářský až stydlivý, kterážto vlastnost jej provázela celý život.
| příjmení1 = Rak
| jméno1 = Petr
| titul = Chomutov 1252-2002. Vybraná data ze 750 let historie města
| vydavatel = Město Chomutov
| místo = Chomutov
| rok = 2002
| počet_stran = 195
| strany = 63
| isbn = 80-86067-63-7
}}</ref> Rok nato se ale rodina vrátila do Rakouska.<ref>{{Citace monografie
| příjmení1 = Musil
| jméno1 = Robert
| titul = Muž bez vlastností, díl 2
| vydavatel = Odeon
| místo = Praha
| rok = 1980
| počet_stran = 362
| kapitola = Jaroslav Kudrna: Místo závěru
| strany = 347
}}</ref> Rané dětství strávil Musil zejména v [[Horní Rakousy|hornorakouském]] [[Steyr]]u, až roku [[1891]] se rodina přestěhovala do Brna.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Pfohlmann | jméno = Oliver | titul = Robert Musil | url = https://archive.org/details/robertmusil0000pfoh | vydavatel = Rowohlt Taschenbuch Verlag | místo = Reinbek bei Hamburg | rok = 2012 | strany = [https://archive.org/details/robertmusil0000pfoh/page/18 18] | isbn = 978-3-499-50721-2 | jazyk = de}}</ref>


Musil jako dítě byl velmi samotářský až stydlivý, kterážto vlastnost jej provázela celý život.
Jeho literární prvotinu ovlivnil pětiletý pobyt na Vojenské kadetní škole v [[Eisenstadt]]u a v [[Hranice|Hranicích]] v letech 1892 až 1897. Zde se také nadchl pro pozdější dráhu inženýra.


Jeho literární prvotinu ovlivnil pětiletý pobyt na vojenských školách v letech 1892 až 1897 – nejprve v [[Eisenstadt]]u (''Militär-Unterrealschule,'' česky Vojenská nižší reálka, 1892–1894), poté v [[Hranice (okres Přerov)|Hranicích]] (''Militär-Oberrealschule'', česky Vojenská vyšší reálka, 1894–1897). Zde se také nadchl pro pozdější dráhu inženýra.
V roce 1897 nastoupil na Technische Militärakademie (Technická vojenská akademie) ve [[Vídeň|Vídni]], obor strojírenství. O rok později přešel na Technickou univerzitu v [[Brno|Brně]], kterou zakončil po dvou letech inženýrským titulem. Poté pracoval v technických laboratořích při universitě ve [[Stuttgart]]u. Od roku 1903, stále pracuje jako inženýr, studoval ještě [[filosofie|filosofii]] a [[psychologie|psychologii]] v [[Berlín]]ě. Byl ovlivněn dílem německého filosofa [[Friedrich Nietzsche|Friedricha Nietzscheho]] stejně jako dílem ruského spisovatele [[Fjodor Michajlovič Dostojevskij|Fjodora Michajloviče Dostojevského]].

V roce 1897 nastoupil na Technische Militärakademie (Technická vojenská akademie) ve [[Vídeň|Vídni]], obor strojírenství. O rok později přešel na [[Německá vysoká škola technická v Brně|Technickou univerzitu]] v [[Brno|Brně]], kterou zakončil po dvou letech inženýrským titulem. Poté pracoval v technických laboratořích při universitě ve [[Stuttgart]]u. Od roku 1903, stále pracuje jako inženýr, studoval ještě [[filosofie|filosofii]] a [[psychologie|psychologii]] v [[Berlín]]ě. Byl ovlivněn dílem německého filosofa [[Friedrich Nietzsche|Friedricha Nietzscheho]] stejně jako dílem ruského spisovatele [[Fjodor Michajlovič Dostojevskij|Fjodora Michajloviče Dostojevského]].


Roku [[1906]] byl publikován jeho první román ''[[Zmatky chovance Törlesse|Die Verwirrungen des Zöglings Törless]]'' (''[[Zmatky chovance Törlesse]]''). Fakt, že román byl úspěšně přijat, rozhodl o jeho osudu spisovatele. V roce 1908 definitivně opustil slibnou strojírenskou kariéru (patentoval chromatometr, tzv. „Musil'scher Farbkreisel“), přestože mu kariéra inženýra mohla přinést značný úspěch i hmotné zajištění, a věnoval se tedy psaní, zejm. žurnalistice. Pracoval např. v redakci berlínského kulturního magazínu Neue Rundschau či jako divadelní kritik.
Roku [[1906]] byl publikován jeho první román ''[[Zmatky chovance Törlesse|Die Verwirrungen des Zöglings Törless]]'' (''[[Zmatky chovance Törlesse]]''). Fakt, že román byl úspěšně přijat, rozhodl o jeho osudu spisovatele. V roce 1908 definitivně opustil slibnou strojírenskou kariéru (patentoval chromatometr, tzv. „Musil'scher Farbkreisel“), přestože mu kariéra inženýra mohla přinést značný úspěch i hmotné zajištění, a věnoval se tedy psaní, zejm. žurnalistice. Pracoval např. v redakci berlínského kulturního magazínu Neue Rundschau či jako divadelní kritik.


Roku 1907 se seznámil s o šest let starší vdanou ženou, Marthou Marcovaldi (roz. Heimennovou, 1874 - 1949), jež se roku 1911 rozvedla a záhy se za Musila provdala. Musil s ní vyženil dvě děti, Anninu a Gaetana.
Roku 1907 se seznámil s o šest let starší vdanou ženou, Marthou Marcovaldi (roz. Heimennovou, 1874–1949), jež se roku 1911 rozvedla a záhy se za Musila provdala. Musil s ní vyženil dvě děti, Anninu a Gaetana.


V letech 1914 až 1918 bojoval v rakouské armádě na Italské frontě. Oproti jiným spisovatelům nezanechala na jeho díle první světová válka výraznější vliv. Během války navštívil v roce 1916 [[Praha|Prahu]] a seznámil se s [[Franz Kafka|Franzem Kafkou]]. Jako jeden z prvních rozpoznal literární kvalitu jeho díla. Obdivoval se německému básníkovi [[Rainer Maria Rilke|Raineru Maria Rilkemu]].
V letech 1914 až 1918 bojoval v rakouské armádě na Italské frontě. Oproti jiným spisovatelům nezanechala na jeho díle první světová válka výraznější vliv. Během války navštívil v roce 1916 [[Praha|Prahu]] a seznámil se s [[Franz Kafka|Franzem Kafkou]]. Jako jeden z prvních rozpoznal literární kvalitu jeho díla. Obdivoval se německému básníkovi [[Rainer Maria Rilke|Raineru Maria Rilkemu]].


=== Období zralosti ===
=== Období zralosti ===

V letech [[1919]] až [[1920]] pracoval jako poradce rakouského ministerstva vojenství. Od roku 1920 se definitivně věnoval pouze literatuře. Později byl vyznamenán Uměleckou cenou města Vídně (1924) a berlínskou Cenou Gerharta Hauptmanna (1929).
V letech [[1919]] až [[1920]] pracoval jako poradce rakouského ministerstva vojenství. Od roku 1920 se definitivně věnoval pouze literatuře. Později byl vyznamenán Uměleckou cenou města Vídně (1924) a berlínskou Cenou Gerharta Hauptmanna (1929).


Řádek 35: Řádek 59:


=== Léta v emigraci ===
=== Léta v emigraci ===
Po připojení Rakouska k [[Nacistické Německo|Třetí říši]] v roce [[1938]] uprchl Musil s rodinou do [[Curych]]u a téhož roku byla jeho díla zakázána. O rok později přesídlili do [[Ženeva|Ženevy]]. Zatímco předchozí život ve [[Vídeň|Vídni]] a [[Berlín]]ě znamenal pro Musilovy „pouze“ existenční obavy, švýcarská emigrace představovala vyslovenou chudobu a bídu.


V [[Ženeva|Ženevě]] [[15. duben|15. dubna]] [[1942]] Musil při polední kondiční rozcvičce (velké kruhy pažemi, tzv. Armkreise) zemřel. Říká se, že byl nalezen se sarkastickým úsměvem na tváři. Při posledním rozloučení bylo přítomno pouze osm osob. Vdova poté rozprášila jeho popel do opuštěné zahrady a urnu vhodila do řeky [[Aara|Aare]].
Po připojení Rakouska k [[Nacistické Německo|Třetí říši]] v roce [[1938]] uprchl Musil s rodinou do [[Curych]]u a téhož roku byla jeho díla zakázána. O rok později přesídlili do [[Ženeva|Ženevy]]. Zatímco předchozí život ve [[Vídeň|Vídni]] a [[Berlín]]ě znamenal pro Musilovy „pouze“ existenční obavy, švýcarská emigrace představovala vyslovenou chudobu a bídu.

V [[Ženeva|Ženevě]] [[15. duben|15. dubna]] [[1942]] Musil při polední kondiční rozcvičce (velké kruhy pažemi, tzv. Armkreise) zemřel. Říká se, že byl nalezen se sarkastickým úsměvem na tváři. Při posledním rozloučení bylo přítomno pouze osm osob. Vdova poté rozprášila jeho popel do opuštěné zahrady a urnu vhodila do řeky [[Aara|Aare]].


O rok později vydala Musilova vdova Martha nedokončený třetí díl románu [[Muž bez vlastností|''Der Mann ohne Eigenschaften'']]. Zemřela v [[Řím]]ě v roce 1949.
O rok později vydala Musilova vdova Martha nedokončený třetí díl románu [[Muž bez vlastností|''Der Mann ohne Eigenschaften'']]. Zemřela v [[Řím]]ě v roce 1949.


== Dílo ==
== Dílo ==
[[Soubor:Musil - Grigia, 1923.djvu|náhled|Musil, Robert. ''Grigia: Novelle von Robert Musil'' (1923, ve formátu [[DjVu|.DjVu]])]]
Robert Musil patří k předním rakouským a evropským spisovatelům 20. století. Je považován za jednoho z čelných představitelů [[modernismus|modernismu]], nepřipojil se však umělecky k žádnému z velkých estetických hnutí meziválečné Evropy.
Robert Musil patří k předním rakouským a evropským spisovatelům 20. století. Je považován za jednoho z čelných představitelů [[moderní umění|modernismu]], nepřipojil se však umělecky k žádnému z velkých estetických hnutí meziválečné Evropy.


Musil nevěnoval přílišnou pozornost přesnému zachycení konkrétních událostí a osob (proto je většina jeho románových postav fiktivní a děj je jeho fabulační invencí). Musilovým cílem bylo vystihnout atmosféru společnosti, ve které se příběh odehrává (např. v obou svých románech). Často ovšem využíval vlastních zážitků a vzpomínek na události i osobnosti, se kterými se setkal. Svou paměť však přetvářel dle specifické literární potřeby, takže se v jeho tvorbě setkáme i s takovými jevy, jako jsou např. homosexuální praktiky na chlapeckém gymnáziu (''[[Zmatky chovance Törlesse]]'') či incestní láska bratra a sestry (''[[Muž bez vlastností]]''), které nevycházejí z jeho osobní zkušenosti.
Musil nevěnoval přílišnou pozornost přesnému zachycení konkrétních událostí a osob (proto je většina jeho románových postav fiktivní a děj je jeho fabulační invencí). Musilovým cílem bylo vystihnout atmosféru společnosti, ve které se příběh odehrává (např. v obou svých románech). Často ovšem využíval vlastních zážitků a vzpomínek na události i osobnosti, se kterými se setkal. Svou paměť však přetvářel dle specifické literární potřeby, takže se v jeho tvorbě setkáme i s takovými jevy, jako jsou např. homosexuální praktiky na chlapeckém gymnáziu (''[[Zmatky chovance Törlesse]]'') či incestní láska bratra a sestry (''[[Muž bez vlastností]]''), které nevycházejí z jeho osobní zkušenosti.


V diptychu ''Vereinigungen'', Spojování, zašel Musil patrně nejdále v komplikaci syntaxe a abstrahování literární postavy až k jakémusi principu. Kritika hovořila o "mystickém pólu" Musilovy tvorby. Obě dvě povídky pojednávají o hluboce niterných stavech člověka při vzájemném přibližování se a odpoutávání. Často lze hovořit o novém pojednání romantického tématu "Věčného ženství". Tyto povídky srovnatelné komplexností jazyka s texty R. M. Rilkeho představují u Musila jakési rozcestí - po nevelkém ohlasu se od komplikovaného "symbolistního" stylu do jisté míry odvrací k více klasickému, lineárnějšímu a dějovějšímu způsobu vyprávění.
V diptychu ''Vereinigungen'' (Spojování) zašel Musil patrně nejdále v komplikaci syntaxe a abstrahování literární postavy až k jakémusi principu. Kritika hovořila o „mystickém pólu“ Musilovy tvorby. Obě dvě povídky pojednávají o hluboce niterných stavech člověka při vzájemném přibližování se a odpoutávání. Často lze hovořit o novém pojednání romantického tématu „Věčného ženství“. Tyto povídky srovnatelné komplexností jazyka s texty R. M. Rilkeho představují u Musila jakési rozcestí – po nevelkém ohlasu se od komplikovaného „symbolistního“ stylu do jisté míry odvrací k více klasickému, lineárnějšímu a dějovějšímu způsobu vyprávění.


Na počátku 20. let dokončil Musil svou první divadelní hru – ''Die Schwärmer'' (Snílci). Proces vzniku přitom zabral více než jedno desetiletí. První poznámky k tomuto dramatu totiž vznikly už roku [[1908]] a [[1911]] zvažoval Musil nazvat hru ''Die Anarchisten'' (Anarchisté), nakonec ji však už pod později užitým názvem dokončil až po válce v létě roku [[1920]]. O rok později vyšla hra tiskem, prodávala se však špatně a na její první uvedení musel Musil čekat bezmála dalších deset let. Poprvé ji totiž v radikálně zkrácené, Musilem neschválené verzi zinscenoval až Jo Lhermann roku [[1929]], a to v berlínském Theater in der Stadt.<ref>PFOHLMANN, S. 85–92.</ref>
V triptychu ''Drei Frauen'', Tři ženy se Musilův styl do značné míry oprošťuje. Proslulá povídka Tonka, která k nám patrně jako první v překladech v padesátých letech pronikla, pojednává opět kapitolu z Musilova vlastního života, v době jeho působení v Brně. Příběh Tonky je tragickým rozvedením motivu nevíry v milovanou osobu, který logicky spěje k její smrti a s ní v celoživotní pocit viny pro člověka, který ji nepřímo zavinil. V povídce Grigia se objevuje pro Musila typický prvek mytologématu - ve zdánlivě chladných, stylově vybroušených racionalistických textech probleskuje občas prvek nevědomí, vkomponovaný na způsob emblému. V lineárním příběhu tragicky končícího milostného vztahu inženýra a selky se v závěru objevuje obraz zavaleného dolu / jeskyně, symbolizující návrat do lůna a zároveň nesoucí hlavnímu hrdinovi smrt, kterou s ním jeho milá odmítne sdílet. Povídka Portugalka se z triptychu vymyká svým až pohádkovým námětem, podobně jako jeskyně v ní coby emblémy stavu či podstaty hlavních hrdinů slouží domácí zvířata. Enigmatický a fantastický charakter Portugalky jen zvyšuje dojem "druhého plánu" Musilovy prózy - ve skutečnosti se hovoří o věcech podstatnějších, stojících za dějovou linkou.


V triptychu ''Drei Frauen'' (Tři ženy) z roku [[1924]] se Musilův styl do značné míry oprošťuje. Proslulá povídka Tonka, která k nám patrně jako první v překladech v padesátých letech pronikla, pojednává opět kapitolu z Musilova vlastního života, v době jeho působení v Brně. Příběh Tonky je tragickým rozvedením motivu nevíry v milovanou osobu, který logicky spěje k její smrti a s ní v celoživotní pocit viny pro člověka, který ji nepřímo zavinil. V povídce Grigia se objevuje pro Musila typický prvek mytologématu – ve zdánlivě chladných, stylově vybroušených racionalistických textech probleskuje občas prvek nevědomí, vkomponovaný na způsob emblému. V lineárním příběhu tragicky končícího milostného vztahu inženýra a selky se v závěru objevuje obraz zavaleného dolu/jeskyně, symbolizující návrat do lůna a zároveň nesoucí hlavnímu hrdinovi smrt, kterou s ním jeho milá odmítne sdílet. Povídka Portugalka se z triptychu vymyká svým až pohádkovým námětem, podobně jako jeskyně v ní coby emblémy stavu či podstaty hlavních hrdinů slouží domácí zvířata. Enigmatický a fantastický charakter Portugalky jen zvyšuje dojem „druhého plánu“ Musilovy prózy – ve skutečnosti se hovoří o věcech podstatnějších, stojících za dějovou linkou.
Musilův beletristický styl se v [[Muž bez vlastností|''Muži bez vlastností'']] výrazně posunul směrem [[esej]]i. [[Próza]] se prolíná s úvahou, [[román]] s [[traktát]]em. Musil byl perfekcionista, pasáže či celé kapitoly neustále znovu přepisoval (většinou psal rukou, ne na stroji); např. [[Muž bez vlastností]] má deset odlišných rukopisných verzí. Proto, přestože se psaní věnoval plně několik hodin denně, bylo jeho pracovní tempo velmi pomalé.


Musilův beletristický styl se v [[Muž bez vlastností|''Muži bez vlastností'']] výrazně posunul směrem k [[esej]]i. [[Próza]] se prolíná s úvahou, [[román]] s [[traktát]]em. Musil byl perfekcionista, pasáže či celé kapitoly neustále znovu přepisoval (většinou psal rukou, ne na stroji); např. [[Muž bez vlastností]] má deset odlišných rukopisných verzí. Proto, přestože se psaní věnoval plně několik hodin denně, bylo jeho pracovní tempo velmi pomalé.
Texty ''Nachlass zu Lebzeiten'', Pozůstalost za života, vydal Musil pod tlakem svého nakladatele, když se protahovalo dokončení druhého dílu Muže bez vlastností. Obsahují zcela rozdílné texty (kvalitou, námětem i délkou), někdy humorné, někdy absurdní. Středobodem těchto textů je novela Kos, která se opět, podobně jako dřívější texty, zabývá metafyzickým pocitem osamocenosti člověka ve světě.


Texty ''Nachlass zu Lebzeiten'' (Pozůstalost za života) vydal Musil pod tlakem svého nakladatele, když se protahovalo dokončení druhého dílu ''Muže bez vlastností''. Obsahují zcela rozdílné texty (kvalitou, námětem i délkou), někdy humorné, někdy absurdní. Středobodem těchto textů je novela Kos, která se opět, podobně jako dřívější texty, zabývá metafyzickým pocitem osamocenosti člověka ve světě.
* ''[[Zmatky chovance Törlesse|Die Verwirrungen des Zöglings Törless]]'', [[1906]] (česky ''[[Zmatky chovance Törlesse]]'', překl. Jitka Bodláková, 1967, druhé vydání MF 1993, nové vydání v překladu Radovana Charváta Argo 2011). Román.

* ''Vereinigungen'', [[1911]] (''Die Vollendung der Liebe'', česky ''Naplnění lásky; Die Versuchung der Stillen Veronika'', česky ''Pokušení tiché Veroniky'', vyšlo v cyklu ''Povídky. Pozůstalost ze života''. Viz ''Nachlass zu Lebzeiten''). Povídky.
== Přehled děl ==
* ''Die Schwärmer'', [[1920]] Komedie.
* ''[[Zmatky chovance Törlesse|Die Verwirrungen des Zöglings Törless]]'', [[1906]] (česky ''[[Zmatky chovance Törlesse]]'', překl. Jitka Bodláková, 1967, druhé vydání MF 1993, nové vydání v překladu Radovana Charváta, Argo 2011). Román.
* ''Vereinigungen'', [[1911]] (''Die Vollendung der Liebe'', česky ''Naplnění lásky; ''Die Versuchung der Stillen Veronika'', česky ''Pokušení tiché Veroniky'', vyšlo v cyklu ''Povídky. Pozůstalost ze života''. Viz ''Nachlass zu Lebzeiten''). Povídky.
* ''Die Schwärmer'', [[1921]] Komedie o třech dějstvích.
* ''Drei Frauen'', [[1923]] (česky jednotlivé povídky ''Grigia'', ''Tonka'', ''Portugalka'', vyšlo v cyklu ''Povídky. Pozůstalost za života''. Viz ''Nachlass zu Lebzeiten''). Povídkový cyklus s částečně autobiografickými rysy.
* ''Drei Frauen'', [[1923]] (česky jednotlivé povídky ''Grigia'', ''Tonka'', ''Portugalka'', vyšlo v cyklu ''Povídky. Pozůstalost za života''. Viz ''Nachlass zu Lebzeiten''). Povídkový cyklus s částečně autobiografickými rysy.
* ''Vinzenz und die Freundin bedeutender Männer'', [[1923]] (česky ''Vincenc'') Komedie.
* ''Vinzenz und die Freundin bedeutender Männer'', [[1923]] (česky ''Vincenc'') Komedie.
* [[Muž bez vlastností|''Der Mann ohne Eigenschaften'']], [[1930]]-[[1943]] (česky ''[[Muž bez vlastností]]'', překl. [[Anna Siebenscheinová]], 1980 a 1998). Musilovo životní dílo, nedokončená románová trilogie líčící poslední okamžiky [[Rakousko-Uhersko|rakousko-uherského císařství]], na níž Musil pracoval přes dvacet let.
* [[Muž bez vlastností|''Der Mann ohne Eigenschaften'']], [[1930]]–[[1943]] (česky ''[[Muž bez vlastností]]'', překl. [[Anna Siebenscheinová]], 1980 a 1998). Musilovo životní dílo, nedokončená románová trilogie líčící poslední okamžiky [[Rakousko-Uhersko|rakousko-uherského císařství]], na níž Musil pracoval přes dvacet let.
** V roce 2017 zpracováno v [[Český rozhlas|Českém rozhlasu]] jako třicetidílná [[četba na pokračování]]. Překlad [[Anna Siebenscheinová]], pro rozhlas upravila Alena Heroutová, v režii [[Vlado Rusko|Vlada Ruska]] četl [[Jiří Hromada]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| autor = Tvůrčí skupina Drama a literatura
| příjmení2 = Heroutová
| jméno2 = Alena
| odkaz na autora2 = Alena Heroutová
| titul = Robert Musil: Muž bez vlastností. Největší německy psaný román 20. století v Četbě s hvězdičkou
| periodikum = Vltava
| vydavatel = Český rozhlas
| url = https://vltava.rozhlas.cz/robert-musil-muz-bez-vlastnosti-nejvetsi-nemecky-psany-roman-20-stoleti-v-cetbe-5992015
| datum vydání = 2022-04-16
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2022-04-17
}}</ref>
* ''Nachlass zu Lebzeiten'', [[1936]] (česky pod názvem ''Povídky. Pozůstalost za života'', překl. [[Anna Siebenscheinová]] a [[Aloys Skoumal]], vyšlo spolu s povídkami Drei Frauen a Vereinigungen, 1991 a 2000).
* ''Nachlass zu Lebzeiten'', [[1936]] (česky pod názvem ''Povídky. Pozůstalost za života'', překl. [[Anna Siebenscheinová]] a [[Aloys Skoumal]], vyšlo spolu s povídkami Drei Frauen a Vereinigungen, 1991 a 2000).
* ''Essays und Reden, Kritik'', [[1978]] (česky ''Eseje'', překl. Jitka Bodláková, 1969 a 1998).
* ''Essays und Reden, Kritik'', [[1978]] (česky ''Eseje'', překl. Jitka Bodláková, 1969 a 1998).


== Souvislosti ==
== Souvislosti ==
[[Thomas Mann]] ([[1875]]), [[Hermann Hesse]] ([[1877]]), Robert Musil ([[1880]]), [[Franz Kafka]] ([[1883]]), [[Hermann Broch]] ([[1886]]) patřili ke stejné literární generaci. Irský spisovatel [[James Joyce]] se rovněž narodil v této době [[1882]] a zemřel rok před Musilem, oba ve Švýcarsku.
[[Thomas Mann]] ([[1875]]), [[Hermann Hesse]] ([[1877]]), Robert Musil ([[1880]]), [[Franz Kafka]] ([[1883]]), [[Hermann Broch]] ([[1886]]) patřili ke stejné literární generaci. Irský spisovatel [[James Joyce]] se rovněž narodil v této době ([[1882]]) a zemřel rok před Musilem, oba ve Švýcarsku.


Román ''[[Muž bez vlastností]]'' přinesl svému autorovi po vydání jen přiměřenou slávu, což Musil chápal jako nedocenění a nepochopení svého díla. Závistivě pohlížel na své úspěšnější kolegy [[Thomas Mann|Thomase Manna]] a [[Hermann Broch|Hermanna Brocha]], přestože se snažili uchránit jej a jeho rodinu od nejhlubší bídy a podporovali ho v další tvorbě.
Román ''[[Muž bez vlastností]]'' přinesl svému autorovi po vydání jen přiměřenou slávu, což Musil chápal jako nedocenění a nepochopení svého díla. Závistivě pohlížel na své úspěšnější kolegy [[Thomas Mann|Thomase Manna]] a [[Hermann Broch|Hermanna Brocha]], přestože se snažili uchránit jej a jeho rodinu od nejhlubší bídy a podporovali ho v další tvorbě.


Po Musilově smrti byla jeho díla téměř zapomenuta. Zvýšený zájem o Musilovo dílo lze pozorovat od 50. (u nás od 60.) let, kdy kritika i veřejnost docenily význam a dosah Musilova ''[[Muž bez vlastností|Muže bez vlastností]]'', kterého [[Milan Kundera]] označuje za jeden z nejlepších románů vůbec. Jeho dílem se zaobírala např. významná česká literární historička [[Růžena Grebeníčková]].
Po Musilově smrti byla jeho díla téměř zapomenuta. Zvýšený zájem o Musilovo dílo lze pozorovat od 50. (u nás od 60.) let, kdy kritika i veřejnost docenily význam a dosah Musilova ''[[Muž bez vlastností|Muže bez vlastností]]'', kterého [[Milan Kundera]] označuje za jeden z nejlepších románů vůbec. Jeho dílem se zaobírala např. významná česká literární historička [[Růžena Grebeníčková]].

== Reference ==
<references />


== Literatura ==
== Literatura ==
* BENDL, Stanislav. Robert Musil a jeho svět. ''Historický obzor'', 2000, 11 (9/10), s. 201-211. ISSN 1210-6097.
* BENDL, Stanislav. Robert Musil a jeho svět. ''Historický obzor'', 2000, 11 (9/10), s. 201–211. ISSN 1210-6097.
* Berghahn, Wilfried (1996): ''Robert Musil.'' Olomouc (Votobia).
* Berghahn, Wilfried (1996): ''Robert Musil.'' Olomouc (Votobia).
* Corino, Karl (2003): ''Robert Musil: eine Biographie.'' Reinbek: Rowohlt.
* Corino, Karl (2003): ''Robert Musil: eine Biographie.'' Reinbek: Rowohlt.
* Fischer, Ernst (1965): ''Kafka, Musil, Kraus.'' Praha (Československý spisovatel).
* [[Ernst Fischer|Fischer, Ernst]] (1965): ''Kafka, Musil, Kraus.'' Praha (Československý spisovatel).
* Kopřiva, Roman (2011): ''Spisovatel v epoše neurčitosti.'' In: Musil, Robert: Zmatky chovance Törlesse. (Doslov). Praha (Argo). {{ISBN|978-80-257-0136-2}}, s. 175–192. [https://muni.academia.edu/RomanKop%C5%99iva Text studie v plném znění]. [http://www.iliteratura.cz/Clanek/29553/musil-robert-zmatky-chovance-torlesse Text studie v plném znění].
* [[Pavel Kosatík|Kosatík]], Pavel (2001): ''Menší knížka o německých spisovatelích z Čech a Moravy.'' Praha (Nakladatelství Franze Kafky).
* [[Pavel Kosatík|Kosatík, Pavel]] (2001): ''Menší knížka o německých spisovatelích z Čech a Moravy.'' Praha (Nakladatelství Franze Kafky).
* Magris, Claudio (2001): ''Habsburský mýtus v moderní rakouské literatuře.'' Brno (Barrister a Principal).
* [[Claudio Magris|Magris, Claudio]] (2001): ''Habsburský mýtus v moderní rakouské literatuře.'' Brno (Barrister a Principal).
* [[Roger Willemsen|Willemsen, Roger]] (2021): ''O intelektuálním erótu: esej o Robertu Musilovi'' (Malvern).


== Externí odkazy ==
== Externí odkazy ==
{{Commonscat|Robert Musil}}
* {{Commonscat|Robert Musil}}
* {{Wikicitáty|osoba=Robert Musil}}
* {{NK ČR|jk01082522}}
* {{NK ČR|jk01082522}}
* [http://web.archive.org/web/20011007202214/http://www.xs4all.nl/~jikje/ Anglo-holandská strana s detailnější biografií a mnohými odkazy]
* [https://web.archive.org/web/20011007202214/http://www.xs4all.nl/~jikje/ Anglo-holandská strana s detailnější biografií a mnohými odkazy]
* [https://limam.upol.cz/Authors/Detail/103 Robert Musil] na Literární mapě německy píšících autorů z Moravy a Slezska


{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Rakouští romanopisci|Musil Robert]]
{{Portály|Lidé|Literatura|Rakousko}}
[[Kategorie:Rakouští dramatici|Musil Robert]]

[[Kategorie:Spisovatelé moderny|Musil Robert]]
[[Kategorie:Narození 1880|Musil Robert]]
{{DEFAULTSORT:Musil, Robert}}
[[Kategorie:Úmrtí 1942|Musil Robert]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Absolventi Humboldtovy univerzity]]
[[Kategorie:Narození 6. listopadu]]
[[Kategorie:Narození 6. listopadu]]
[[Kategorie:Narození v roce 1880]]
[[Kategorie:Narození v Klagenfurtu]]
[[Kategorie:Úmrtí 15. dubna]]
[[Kategorie:Úmrtí 15. dubna]]
[[Kategorie:Úmrtí v roce 1942]]

[[Kategorie:Úmrtí v Ženevě]]
{{Link GA|fr}}
[[Kategorie:Absolventi Humboldtovy univerzity]]
[[Kategorie:Rakouští dramatici]]
[[Kategorie:Rakouští romanopisci]]
[[Kategorie:Spisovatelé moderny]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Absolventi Německé vysoké školy technické v Brně]]
[[Kategorie:Rakušané českého původu]]

Aktuální verze z 13. 6. 2024, 19:15

Robert Musil
Robert Musil (1930)
Robert Musil (1930)
Narození6. listopadu 1880
Klagenfurt
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí15. dubna 1942 (ve věku 61 let)
Ženeva
ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
Příčina úmrtícévní mozková příhoda
Místo pohřbeníCimetière des Rois
Povoláníspisovatel, knihovník, romanopisec, dramatik, scenárista, esejista a inženýr
Alma materHumboldtova univerzita (1903–1908)
Témataněmecká literatura
Významná dílaZmatky chovance Törlesse
Muž bez vlastností
Povídky: Pozůstalost za života
OceněníKleistova cena (1923)
Cena Gerharta Hauptmanna (1929)
Manžel(ka)Martha Musil
RodičeAlfred Musil
VlivyRalph Waldo Emerson
Friedrich Nietzsche
Maurice Maeterlinck
Ernst Mach
PodpisPodpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert Musil (/ˈmuːz.ɪl/, /ˈmuːs.ɪl/; (6. listopadu 1880 Klagenfurt[1] – 15. dubna 1942 Ženeva) byl rakouský romanopisec, dramatik a esejista. Jeho monumentální nedokončený román Muž bez vlastností (Der Mann ohne Eigenschaften) je pro svou intelektuální hloubku a vysokou literární úroveň řazen na roveň dílu Marcela Prousta či Jamese Joyce.[zdroj?]

Narodil se v korutanském Klagenfurtu, velkou část života strávil ve Vídni či v Berlíně. Zemřel v emigraci ve švýcarské Ženevě.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Dětství a raná léta

[editovat | editovat zdroj]
Pamětní deska na Roberta Musila na brněnském domě v Jaselské ulici

Narodil se roku 1880 v Klagenfurtu do rodiny inženýra a pozdějšího profesora brněnské Technické univerzity Alfreda Musila (1846–1924) a jeho manželky Herminy, rozené Bergauerové (1853–1924).[1] Několik měsíců po Robertově narození se rodina přestěhovala do Chomutova, kde Alfred Musil působil jako ředitel C. k. odborné školy strojně-řemeslnické s učebními dílnami (K. k. Maschinegewerbliche Fachschule mit Lehrwerkstätten), předchůdkyně dnešní Střední průmyslové školy.[2] Rok nato se ale rodina vrátila do Rakouska.[3] Rané dětství strávil Musil zejména v hornorakouském Steyru, až roku 1891 se rodina přestěhovala do Brna.[4]

Musil jako dítě byl velmi samotářský až stydlivý, kterážto vlastnost jej provázela celý život.

Jeho literární prvotinu ovlivnil pětiletý pobyt na vojenských školách v letech 1892 až 1897 – nejprve v Eisenstadtu (Militär-Unterrealschule, česky Vojenská nižší reálka, 1892–1894), poté v Hranicích (Militär-Oberrealschule, česky Vojenská vyšší reálka, 1894–1897). Zde se také nadchl pro pozdější dráhu inženýra.

V roce 1897 nastoupil na Technische Militärakademie (Technická vojenská akademie) ve Vídni, obor strojírenství. O rok později přešel na Technickou univerzitu v Brně, kterou zakončil po dvou letech inženýrským titulem. Poté pracoval v technických laboratořích při universitě ve Stuttgartu. Od roku 1903, stále pracuje jako inženýr, studoval ještě filosofii a psychologii v Berlíně. Byl ovlivněn dílem německého filosofa Friedricha Nietzscheho stejně jako dílem ruského spisovatele Fjodora Michajloviče Dostojevského.

Roku 1906 byl publikován jeho první román Die Verwirrungen des Zöglings Törless (Zmatky chovance Törlesse). Fakt, že román byl úspěšně přijat, rozhodl o jeho osudu spisovatele. V roce 1908 definitivně opustil slibnou strojírenskou kariéru (patentoval chromatometr, tzv. „Musil'scher Farbkreisel“), přestože mu kariéra inženýra mohla přinést značný úspěch i hmotné zajištění, a věnoval se tedy psaní, zejm. žurnalistice. Pracoval např. v redakci berlínského kulturního magazínu Neue Rundschau či jako divadelní kritik.

Roku 1907 se seznámil s o šest let starší vdanou ženou, Marthou Marcovaldi (roz. Heimennovou, 1874–1949), jež se roku 1911 rozvedla a záhy se za Musila provdala. Musil s ní vyženil dvě děti, Anninu a Gaetana.

V letech 1914 až 1918 bojoval v rakouské armádě na Italské frontě. Oproti jiným spisovatelům nezanechala na jeho díle první světová válka výraznější vliv. Během války navštívil v roce 1916 Prahu a seznámil se s Franzem Kafkou. Jako jeden z prvních rozpoznal literární kvalitu jeho díla. Obdivoval se německému básníkovi Raineru Maria Rilkemu.

Období zralosti

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1919 až 1920 pracoval jako poradce rakouského ministerstva vojenství. Od roku 1920 se definitivně věnoval pouze literatuře. Později byl vyznamenán Uměleckou cenou města Vídně (1924) a berlínskou Cenou Gerharta Hauptmanna (1929).

Meziválečná léta trávil střídavě ve Vídni a v Berlíně, kde se setkával s Brochem, Canettim, Hofmannsthalem a Thomasem Mannem. Ve Vídni často navštěvoval salón Eugenie Schwarzwaldové, jež se stala předobrazem Diotimy v románu Der Mann ohne Eigenschaften.

V Musilově charakteru se snoubila povýšenost a vojenský chlad se zdvořilostí a elegancí. Byl spíše uzavřený a ke konci života trpěl pocitem osamocenosti.

V roce 1921 začal pracovat na románu Der Mann ohne Eigenschaften (Muž bez vlastností), jehož první dva díly vyšly v roce 1930. Dílo však nepřineslo očekávaný finanční ani společenský úspěch. Skutečnost, že desetiletá intenzivní práce nepřinesla očekávané plody, Musila značně rozladila.

Intenzivní literární práce zabraňovala Musilovi dostatečně řešit hospodářskou situaci rodiny, která stála až do Musilovy smrti na pokraji existenčního krachu. V roce 1932 byla v Berlíně založena podpůrná společnost, která měla Musilovi finančně vypomoci a umožnit mu další tvorbu. Jedním z těch, kdo se výrazně zajímal o Musilův osud, byl i jeho velký obdivovatel, spisovatel Thomas Mann.

V roce 1936 byl stižen záchvatem mrtvice.

Léta v emigraci

[editovat | editovat zdroj]

Po připojení Rakouska k Třetí říši v roce 1938 uprchl Musil s rodinou do Curychu a téhož roku byla jeho díla zakázána. O rok později přesídlili do Ženevy. Zatímco předchozí život ve Vídni a Berlíně znamenal pro Musilovy „pouze“ existenční obavy, švýcarská emigrace představovala vyslovenou chudobu a bídu.

V Ženevě 15. dubna 1942 Musil při polední kondiční rozcvičce (velké kruhy pažemi, tzv. Armkreise) zemřel. Říká se, že byl nalezen se sarkastickým úsměvem na tváři. Při posledním rozloučení bylo přítomno pouze osm osob. Vdova poté rozprášila jeho popel do opuštěné zahrady a urnu vhodila do řeky Aare.

O rok později vydala Musilova vdova Martha nedokončený třetí díl románu Der Mann ohne Eigenschaften. Zemřela v Římě v roce 1949.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
Musil, Robert. Grigia: Novelle von Robert Musil (1923, ve formátu .DjVu)

Robert Musil patří k předním rakouským a evropským spisovatelům 20. století. Je považován za jednoho z čelných představitelů modernismu, nepřipojil se však umělecky k žádnému z velkých estetických hnutí meziválečné Evropy.

Musil nevěnoval přílišnou pozornost přesnému zachycení konkrétních událostí a osob (proto je většina jeho románových postav fiktivní a děj je jeho fabulační invencí). Musilovým cílem bylo vystihnout atmosféru společnosti, ve které se příběh odehrává (např. v obou svých románech). Často ovšem využíval vlastních zážitků a vzpomínek na události i osobnosti, se kterými se setkal. Svou paměť však přetvářel dle specifické literární potřeby, takže se v jeho tvorbě setkáme i s takovými jevy, jako jsou např. homosexuální praktiky na chlapeckém gymnáziu (Zmatky chovance Törlesse) či incestní láska bratra a sestry (Muž bez vlastností), které nevycházejí z jeho osobní zkušenosti.

V diptychu Vereinigungen (Spojování) zašel Musil patrně nejdále v komplikaci syntaxe a abstrahování literární postavy až k jakémusi principu. Kritika hovořila o „mystickém pólu“ Musilovy tvorby. Obě dvě povídky pojednávají o hluboce niterných stavech člověka při vzájemném přibližování se a odpoutávání. Často lze hovořit o novém pojednání romantického tématu „Věčného ženství“. Tyto povídky srovnatelné komplexností jazyka s texty R. M. Rilkeho představují u Musila jakési rozcestí – po nevelkém ohlasu se od komplikovaného „symbolistního“ stylu do jisté míry odvrací k více klasickému, lineárnějšímu a dějovějšímu způsobu vyprávění.

Na počátku 20. let dokončil Musil svou první divadelní hru – Die Schwärmer (Snílci). Proces vzniku přitom zabral více než jedno desetiletí. První poznámky k tomuto dramatu totiž vznikly už roku 1908 a 1911 zvažoval Musil nazvat hru Die Anarchisten (Anarchisté), nakonec ji však už pod později užitým názvem dokončil až po válce v létě roku 1920. O rok později vyšla hra tiskem, prodávala se však špatně a na její první uvedení musel Musil čekat bezmála dalších deset let. Poprvé ji totiž v radikálně zkrácené, Musilem neschválené verzi zinscenoval až Jo Lhermann roku 1929, a to v berlínském Theater in der Stadt.[5]

V triptychu Drei Frauen (Tři ženy) z roku 1924 se Musilův styl do značné míry oprošťuje. Proslulá povídka Tonka, která k nám patrně jako první v překladech v padesátých letech pronikla, pojednává opět kapitolu z Musilova vlastního života, v době jeho působení v Brně. Příběh Tonky je tragickým rozvedením motivu nevíry v milovanou osobu, který logicky spěje k její smrti a s ní v celoživotní pocit viny pro člověka, který ji nepřímo zavinil. V povídce Grigia se objevuje pro Musila typický prvek mytologématu – ve zdánlivě chladných, stylově vybroušených racionalistických textech probleskuje občas prvek nevědomí, vkomponovaný na způsob emblému. V lineárním příběhu tragicky končícího milostného vztahu inženýra a selky se v závěru objevuje obraz zavaleného dolu/jeskyně, symbolizující návrat do lůna a zároveň nesoucí hlavnímu hrdinovi smrt, kterou s ním jeho milá odmítne sdílet. Povídka Portugalka se z triptychu vymyká svým až pohádkovým námětem, podobně jako jeskyně v ní coby emblémy stavu či podstaty hlavních hrdinů slouží domácí zvířata. Enigmatický a fantastický charakter Portugalky jen zvyšuje dojem „druhého plánu“ Musilovy prózy – ve skutečnosti se hovoří o věcech podstatnějších, stojících za dějovou linkou.

Musilův beletristický styl se v Muži bez vlastností výrazně posunul směrem k eseji. Próza se prolíná s úvahou, román s traktátem. Musil byl perfekcionista, pasáže či celé kapitoly neustále znovu přepisoval (většinou psal rukou, ne na stroji); např. Muž bez vlastností má deset odlišných rukopisných verzí. Proto, přestože se psaní věnoval plně několik hodin denně, bylo jeho pracovní tempo velmi pomalé.

Texty Nachlass zu Lebzeiten (Pozůstalost za života) vydal Musil pod tlakem svého nakladatele, když se protahovalo dokončení druhého dílu Muže bez vlastností. Obsahují zcela rozdílné texty (kvalitou, námětem i délkou), někdy humorné, někdy absurdní. Středobodem těchto textů je novela Kos, která se opět, podobně jako dřívější texty, zabývá metafyzickým pocitem osamocenosti člověka ve světě.

Přehled děl

[editovat | editovat zdroj]

Souvislosti

[editovat | editovat zdroj]

Thomas Mann (1875), Hermann Hesse (1877), Robert Musil (1880), Franz Kafka (1883), Hermann Broch (1886) patřili ke stejné literární generaci. Irský spisovatel James Joyce se rovněž narodil v této době (1882) a zemřel rok před Musilem, oba ve Švýcarsku.

Román Muž bez vlastností přinesl svému autorovi po vydání jen přiměřenou slávu, což Musil chápal jako nedocenění a nepochopení svého díla. Závistivě pohlížel na své úspěšnější kolegy Thomase Manna a Hermanna Brocha, přestože se snažili uchránit jej a jeho rodinu od nejhlubší bídy a podporovali ho v další tvorbě.

Po Musilově smrti byla jeho díla téměř zapomenuta. Zvýšený zájem o Musilovo dílo lze pozorovat od 50. (u nás od 60.) let, kdy kritika i veřejnost docenily význam a dosah Musilova Muže bez vlastností, kterého Milan Kundera označuje za jeden z nejlepších románů vůbec. Jeho dílem se zaobírala např. významná česká literární historička Růžena Grebeníčková.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Ruprechta v Klagenfurtu, Korutany
  2. ↑ RAK, Petr. Chomutov 1252-2002. Vybraná data ze 750 let historie města. Chomutov: Město Chomutov, 2002. 195 s. ISBN 80-86067-63-7. S. 63. 
  3. ↑ MUSIL, Robert. Muž bez vlastností, díl 2. Praha: Odeon, 1980. 362 s. Kapitola Jaroslav Kudrna: Místo závěru, s. 347. 
  4. ↑ PFOHLMANN, Oliver. Robert Musil. Reinbek bei Hamburg: Rowohlt Taschenbuch Verlag, 2012. Dostupné online. ISBN 978-3-499-50721-2. S. 18. (německy) 
  5. ↑ PFOHLMANN, S. 85–92.
  6. ↑ Tvůrčí skupina Drama a literatura; HEROUTOVÁ, Alena. Robert Musil: Muž bez vlastností. Největší německy psaný román 20. století v Četbě s hvězdičkou. Vltava [online]. Český rozhlas, 2022-04-16 [cit. 2022-04-17]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BENDL, Stanislav. Robert Musil a jeho svět. Historický obzor, 2000, 11 (9/10), s. 201–211. ISSN 1210-6097.
  • Berghahn, Wilfried (1996): Robert Musil. Olomouc (Votobia).
  • Corino, Karl (2003): Robert Musil: eine Biographie. Reinbek: Rowohlt.
  • Fischer, Ernst (1965): Kafka, Musil, Kraus. Praha (Československý spisovatel).
  • Kopřiva, Roman (2011): Spisovatel v epoše neurčitosti. In: Musil, Robert: Zmatky chovance Törlesse. (Doslov). Praha (Argo). ISBN 978-80-257-0136-2, s. 175–192. Text studie v plném znění. Text studie v plném znění.
  • Kosatík, Pavel (2001): Menší knížka o německých spisovatelích z Čech a Moravy. Praha (Nakladatelství Franze Kafky).
  • Magris, Claudio (2001): Habsburský mýtus v moderní rakouské literatuře. Brno (Barrister a Principal).
  • Willemsen, Roger (2021): O intelektuálním erótu: esej o Robertu Musilovi (Malvern).

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Robert_Musil&oldid=24000708“